REPORT

 

Report z vystoupení DJe Rushe v kolínských Starých Lázních

Honem na hlavák, za chvíli to jede, ty woe kde se tu prodávají lístky? Hele vždyť je to tu úplně předělaný, vůbec se tu neorientuju. Panečku, tady je ale čisto, žádný bezdis ani zewlák, paráda. Hlavně už koupit ty lístky, dělej! "Dobrý den, třikrát zpáteční do Kolína" Děkuji. "Mohu se zeptat co se tam děje? Již jste několikátý, co si tu kupuje lístek do Kolína." "Ale, jen taková menší párty, víte, a to je dobře že si kupují, aspoň tam nebudeme sami." 

 
Už tak dlouho jsem nejel vlakem, ta nostalgie když se rozjela obří ocelová mašina s vagóny. Rychlík si to letí hezky rychle a v Kolíně jsme těsně před jedenáctou. Právě včas, protože ten, kdo nás zajímá, teprve začíná. Věci do šatny, chvilku strpení, uklidit číslo a rychle kupředu přímo před stage.

Dj Orbith se rozhodl, že si pro tento večer nechá všechna svá experimentátorská udělátka a elektrominimal vychytavky doma a pořádně se odváže jako za mlada! Panečku a jak to techno Orbithovi pořád jde. Střídá se mu pod rukama jedna pecka za druhou, techno duní Starými Lázněmi a budova se otřásá. Já bohužel také a hlavně mých neutracených čtyři padesát za ucpávky, kterém mi tu teď tak hrozně chybí. Avšak jako správný skaut, poradím si i s tímto nedopatřením. Jeden kapesník řady Zewa, pár pohybů prsty a šup v uchu se již nachází adekvátní náhrada molitanové výplně :) Orbith si svůj setík vychutnává na sto procent. Mává rukama a baví publikum, na jeho svérázném techno soundu to však nic nemění. Zaznělo tu opravdu dost starých pecek, kéž bych je dokázal všechny vyjmenovat. Každopádně zvuková aparatura dostává zabrat již v brzkých začátcích.



Nejsem však sám, kdo si báječně užívá Orbithův návrat ke kořenům jeho hudby. Tohle techno baví po strop zaplněné Staré Lázně a parket je zalesněn rukama a nohama a vším co se dá nějak nadzvednout. Všichni tančí a baví se, tohle je znamení, že to bude delikátní mejdan! Co to vidím, zpoza rohu pozoruje ostřížím zrakem svého bratra Dj Jerry a vychutnává si každý bratrův pohyb šavlí a čudlíkem :)

Víte co je ještě v Kolíně za výhodu? Ceny na barech. To, co na velkých akcích v Praze propije jeden člověk, tady vystačí pro celou skupinku japonských turistů. Prostě pití za hubičku, super music a skvělé prostory, to je to co do Kolína určitě i pro tuto dnešní noc nalákalo tolik lidí.

Pozor a je to tady, ne žádná sleva se nechystá, ale právě se minula ručička s ukazatelem jedné hodiny ranní a za gramofony se staví... Počkat to je Ronnie Coleman? Ne zrak mě nešálí, je to Dj Rush, ale asi tak po tříměsíční kůře u Burger Kinga :o) Panečku, co si ho pamatuji ze svých starých flashbacků, tak se tento charismatický dvoumetrový pán celkem slušně spravil. No co, nebudu zde hodnotit jeho životní styl a to jak vypadá, i když ta košile by vystačila na překrytí šesti dětí z první řady :o) Dj Rush se chopil CD playerů a gradací začínající na 145bpm se pouští do díla zkázy. Standardní sypačka jako tomu bývávalo vždy. Jen prostě trochu lépe podaná. Stojím si opodál a pozoruji, jak vyplazuje svůj jazyk na šílející publikum a hltá každý jeho pohyb. Tady je ta láska vidět na první pohled. Rush prostě naše publikum miluje a ono zase miluje jeho. Slyšel jsem ho již po x-té a pokaždé, i když už to moc nezvládám, tak mě baví :) Zaznívá i naprosto skvěle udělaný Manu Chao – Bongo Bong a já se ocitám myšlenkami na SOL, kde hrál jakožto velký tahák a poprvé v ČR. No nááádhera, letící vlak, jak jsem to kdysi popsal. Drtící koleje a jedoucí přímo bez zaváhání do davu před ním… Jeho dvouhodinová jízda se pomalu blíží ke konci a DJ Rush si neodpustí své vlastní MCování do skladby … "Funky get on up, funky get on up… get up get up get up get up get up get up" Yeahhh publikum šílí a zpívá s ním. No tak tohle byl závěr!



Mezitím se na stagei strhává velký boj o to, kdo ukořistí nejlepší fotku s tímto velkým mistrem, vrhajíc se mu kolem krku a spouště cvakají a filmy nestačí.

Na Iana Voida se Kolín značně vyprázdnil, ale ne natolik, aby to nebylo dostatečné atmosféře kterou svým intrem a následnou sadou vytvořil. Ian Void začal z úplně z jiného soudku, trošku temnější, mnohem volnější, ale stále velmi hutné techno linoucí se z již dosti vyprskaných reprobeden, které Rush tak kvalitně protáhnul. Chvílemi totiž nebylo ani znát, co za tóny vlastně DJs hrají. Ian Void hraje dvě hodiny a já věřím, že ta druhá byla stejně tak hutná a možná ještě lepší než ta, po které jsem se vypravil směr domov.

Párty to byla opět vydařená a já jsem měl prostě štěstí si užít po dlouhé době tak výživné techno v podání takových pánů jakými jsou náš domácí Orbith, velký pan Rush a galantně vypadající pán s brýlemi Ian Void.
Díky všem co jste se tam přišli pobavit a protancovaným teniskám zdar, nazdar :o)

 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016