Report z jubilejní Apokalypsy od Čéši

Do Brna se standardně vydávám již v brzkou hodinu, abych stihnul co nejvíce, vždyť hudební produkce tady začala již v 18.00 :) Už jsem se nemohl dočkat té klasiky, jak budu na hlavním nádraží stepovat na péronu s davem vyjímečně nazdobených a ustrojených lidí a čekat na tolik vytouženou tramvaj (čti šalinu) číslo jedna, jedoucí na výstaviště. Ano, ano, opět jsem se nabažil clubberů kteří dokážou rozpumpovat v těle člověka ten správný natěšovací adrenalin... Vystupujeme a velkou procházkou se vydáváme až na samý okraj výstaviště, kde sídlí pavilon P.

Příchod do tohoto skleněného pekla, které tak blízce sousedí s nádhernou kulatou arenou označenou písmenem Z, již v začátku ukazuje, že dnes to bude dost řinčet. Nevím, já tyto technologické haly celé ze skla a oceli moc nemusím a hlavně, se zvukem v nich je to někdy pěkně na štíru. Tady to ale zase až tak hrozné nebylo. Hala na mě působí obřím dojmem, ale koncepčně je uspůsobena spíše k její levé straně. Odkládám si věci do šatny a pomalu se vydávám prostorem na obhlídku.

K mé exkurzi mi do noty přihrává Dj Toky, oblíbený slovenský pán hraje již pěkně od podlahy, ale zase to není žádný jeho zběsilý hrnco buchar který on tak mistrně zvládá v hlavních časech. Nyní, jako tuším čtvrtý v pořadí, má spíše za úkol publikum rozehřát. Lidí tu je zatím kolem tří tisíc, ale stále přibývají, dnes to bude orpavdu velké...

Apokalypsa již nějaké zkušenosti z pořádáním v hale má. Vždyť to není poprvé co Dalin něco takového dělá. Již kdysi dávno nepovedený Kingdom a nebo velmi povedená Apokalypsa s Djem Rushem a Boldem a schranzem Wittekindem, dala najevo, kam by se ráda posunula. Apokalypsa má halové ambice a i nyní je naplnila, i když ne vše se odehrávalo tak, jak by se slušelo.

Koukám, jak je stage krásně dvoustupňová a kaskádovitá, s obří projekcí za sebou a dvěma plátny, která mi dávájí spolu s hlasovým doprovodem na vědomí, že začíná první etapa fire a odpaluje ji Dj Umek. Tento Slovinec s postavou medvědobijce začíná píšťalkami v dunivé vlně, která naprosto přesně vystihuje tu vlnu která tu je. Vlnu techno dětí a dospělých kteří touto hudbou žijí. Lasery se zapojují do práce a multibarevné a zelené paprsky ukrajují z té počáteční atmosféry obrovské kusy. Musím ještě vykoumat kde se usadím, stage je umístěna více vlevo a ne uprostřed což nevím proč, ale v dalších částech pavilonu to z tohoto důvodu působilo tak trochu ponuře a smutně. Světla jen nad davem, který tvořil kotel a jinak tma a žádné dekorace. Zase ale pochválím stánky s různými vychytávkami, čajovnu a stánky s jídlem ( i když to tam smrdělo přepáleným tukem) a dokonce i automobil zaparkovaný v hale a upozorňující jak si jinak hledat práci. Ovšem nejlepší byl weget koutek. Obrovské polštáře, kde se lidé mohli válet a užívat si opravdový weget v rytmu techna, škoda, že se na mě nedostalo :o))

Umek to pálí jak mu projekce radí a tohle techýnko je na tuto hodinu ideální. Pozor, co to, na projekci se hlásí změna v line-upu. Místo Collabs 3000 bude hrát Ken Ishi. No, ještě že to je jen výměna, vlastně, možná je to tak i lepší.

Přichází maličkatý japončík, který vypadá vedle Umeka jako jeho desetiletý synek. Ken Ishi mě potěšil hned na začátku, jako jeden z mála, ne-li jediný, vytáhnul asfalt a ne žádné technologické vychytávky a že jich v Japonsku rozhodně není málo. Ken Ishi hraje z desek, dámy a pánové, a je to jízda jakou, jsme si přáli všichni, kdo na áčka jezdíme tolik let. Story continues, vulcanos and japan techno legend. Tenhle chlapík co ztrácí na své výšce dohání svou hudbou, toto je nehorázný sekec, pozor, že bych poznával náznak tracku? Byly tam The Bells od Jeffa nebo ne?? Sakryš, pecky jako blázen, paříííme a užívám si tuhle smršť. Země vycházejícího slunce nás takhle v noci rozsekala jako bambus katanou...

Bohužel musím jít i na záchod a bohužel tohle jsem neměl dělat. Co to jako má být??? Tak tohle bylo opravdu hodně špatné. Jak mohl někdo podcenit tuto věc??? Chápu, že na Boby se s tímto nemusí počítat, ale tady jste vážení opravdu zaspali, čekáte obří návštěvnost a necháte pro ní 12 pisoáru a 8 kabinek??? Holčičí vybavení jsem nepočítal, ale i kdyby měly holky double, tak by to byl pr***ser jako vrata a taky že jo. No, Daline, místo pro zlepšení tu ještě určitě je.

Vracím se do prvních řad, stále se jede nezměněnou rychlostí a já si všímám, že na pódium se již vynáší mašinky pánů z Collabs 3000. Pánové mají místa nejvyšší, to znamená, že jsou na samém vrcholu pódia kde mohou rozbalit svá udělátka. Těch je poněkud mnoho, co já tam vidím snad 4 laptopy, 2 mixáky a nějaká další fidlátka. Holt tohle má být koncert, tak ať to stojí za to :)

Intro je jemné, táhnoucí se jako láva na projekci, perfektně připravené. Toto se opravdu povedlo, odpovídá to přesně stylu, který nás čeká. Pánové nám hučí, duní a dávají dost zabrat. Rozhodně se nehraje minimal, tohle je techno s koulema! Představte si zpomalený záběr, ozývá se jen bum, bum, bum a pak prááásk, málem vás to odfoukne. Zvuk tu byl dimenzovaný tak akorát, vepředu až moc, ale i na konci haly to dunělo slušně. Kluci z Collabsu možná někomu kolabs přivodili, ale všichni nádherně tančili a nikdo nepískal, nikdo si nestěžoval, tahle vlna ho zavalila a pohltila tak, že se nezmohl ani na slovíčko. Parádní vystoupení.

Po pánech přichází řada na přesně provedenou operaci za asistence toho nejlepšícho z nejlepších. Mistr Surgeon a jeho dokonalý sound. Toto je pravé british deep techno. Chladné jako ocel, ostré jako čepel. Má někdo nějaký problém? Raději ne, podstoupit zákrok od tohoto pána rovná se dokonalá operace. Pacientů je tu v hale dost, ale ne na každého dojde. Bezchybný set, Surgeon tradičně bez emocí, ale tak perfektní, že to není ani protřeba, surovost sama, tohle hala dozajista ocenila.

Dále už jen Elton D. Slyším ho jen jako kulisu k mému odchodu, který vede skrze nacpanou trance stage. Ta tu má sice vedlejší roli, zato jí naplňuje kam až se dá. Lidí je tu stále mnoho, jede se tu ještě pár hodin, tak kam spěchat? Já už ale bohužel nemohu, čeká mě ještě pár hodin cesty a únava je již příliš silná. Nashledanou Brno, nashledanou Apokalypso.

Nějaké shrnutí a porovnání? Možná si to porovnání ušetřím, tohle nelze. Dalin dovedl Apokalypsu k opravdové dospělosti. Udělal z ní mega obří a celkem luxusní párty. Kde jsou ty časy, kdy na plakátu byla jen jména a ve skutečnosti nikde nidko. Dalin nemá za sebou tak obří finanční zázemí jako UM, na mnoho věcí je sám, ale obchodník a  promotér je to každým coulem. Apokalypsa se vyvinula skvělým směrem, ale stále jsou zde dětské nemoci, které je třeba potlačit a vyléčit tak, aby návštěvník odcházel dokonale spokojený, nejen z hudebního zážitku, který zde byl 100%, ale i z ostatních tak důležitých věcí kolem.

Já za sebe nyní neřeknu kdo je vítěz, byl by to boj srdce versus hlava, ale řeknu jedno. Tahle párty tu s námi bude ještě minimálně dalších deset let a kdyby ne, byla by to škoda, velká škoda...