Orion Hall

Tak to máme opět za sebou. Monstrózní Orion Hall byla zase o něco velkolepější, bombastičtější, vypečenější, no prostě pro spoustu lidí byl opět ten nej nej. Agresivní kampaň a všeobecná masáž mnohých médií zabraly - pavilony G1 a G2 byly plné, i když minimalový stage přeci jen znatelně řidčeji. Není divu, vždyť hlavní hvězdou na primárním pódiu nebyl nikdo jiný než božský, populární, originální a jedinečný pan Richie Hawtin, který se brněnskému publiku představil exkluzivně v 3-hodinovém setu. Brno bylo nadšené, vždyť Richie dlouho unikal veškerým snahám o jeho zabookování. Mnozí o nikom jiném nemluvili, Hawtinovo jméno se skloňovalo všude a ve všech pádech. Touto náladou jsem se ovšem nenechal ovlivnit a spokojeně se těšil na jinou lahůdku v podání opravdu jedinečné formace Bandulu ve složení Bissmire (extrémní kalič), O'Connell (muž s nejstrašlivějším úsměvem) a samozřejmě můj favorit Thompson (uřvaný profesionál). V Brně měli sice svou premiéru, ale já měl to štěstí slyšet je na vídeňské Biosphere, kde předvedli totální masakr a stali se jedinečnou perlou večera. Na Orionu jsem očekával stejný nářez a mé napětí bylo značné. Aby byl výčet DJs kompletní, nesmím zapomenout ani na značně omšelého Felipeho, který naštěstí i přes svou výraznou okoukanost dokáže vyplodit i velmi originální sety a též tzv. křoví v podání Agenta a Kaisersozeho, kteří tu byli ve stínu slavnějších kolegů z branže jaksi "do počtu". Na druhém Clicks & Cuts stejdži se blýskli mimojiné slovenský Milosh či německý producent Andy Vaz který si zahrál dynamický live setík.

Již na první pohled bylo v obou halách vše velmi vychytáno, peníze byly cítit všude, kam se člověk vrtl. Gigantické dekorace, obrovská projekce, megalomanské lasery a dva opravdu hutné a dunící sound systémy, ze kterých až bolely uši. Stánky se vším možným i nemožným člověk radši ani nevnímal aby nemusel přemítat, jakou zase blbost si zde může za své korunky nakoupit.

V G1 to začalo být zajímavé po půlnoci, kdy se za gramci zjevil Richie, tentokrát bez svých výrazných brýlí. Po krátké dramatické pauzičce se pustil do díla, které uvedl originálním intrem, jež dávalo tušit, že opravdová vařba bude následovat. Hawtinův tříhodinový set byl protkán opravdu pestrou škálou rozmanitých stylů - jednou byl temný jako noc, pak zase pěkně funky, občas krásně melodický, častěji však tvrdý a důrazný, Richie opravdu pěkně vrstvil jednotlivé hudební plochy a při tom už byl vždy o několik minut vepředu a přemýšlel, jak na kterou pasáž logicky navázat. Lidi to bavilo (při takové megastar se přece neprudí, že) a vůbec celková atmosféra byla poměrně přívětivá. Někteří sice remcali, že od "božského Plastikmana" očekávali něco víc, ale tito by si měli uvědomit, že je to taky jenom člověk a nějaký nadpozemský výkon není v jeho silách a rovněž metání kozelců je pod jeho úroveň.

I když jsem při Hawtinově setu taky nějak zvlášť neřičel nadšením, spokojen jsem rozhodně byl. To hlavní pro mě osobně mělo teprve přijít. Ano, hovořím o super triu Bandulu, které přijelo představit své nové album. A nutno říci, že album poněkud umírněnější nežli jejich předchozí tvorba, což se mírně podepsalo i na razantnosti jejich živého vystoupení. Ale nepředbíhejme. Tu hodinku, co hráli jsem si opravdu vychutnal - Banduláci to prožívali opravdu naplno, u mě osobně jasně dominoval Lucien Thompson, který je s mikrofonem opravdový bůh a všechny MCs co znám hravě strčí do kapsy. Jeho správně načasované hlášky skvěle podkreslilly originální live-act celé formace. Celé jejich vystoupení bylo znatelně měkčí než nášup, který předváděli v minulosti, navíc bylo poněkud rušeno častými pomlkami, které měly zvýraznit připravované nájezdy. Poslechově sice nebylo co vytknout, přesto jsem byl trošičku zklamán jejich stylem - umí totiž předvést daleko větší smršť.

Po Bandulu se mírně řídnoucímu davu představil ještě pokérovaný Felipe, který věděl, co je třeba a opět z toho pěkně vytěžil. Od čtvrté hodiny až do rána pěkně masíroval naplněnou halu. To byla ta pravá chvíle omrknout ještě druhý minimalový stage, kde hrála opravdu moc povedená muzička, na kterou tančilo několik desítek lidí, ostatní už jen znaveně posedávali či pospávali u stěn pavilonu. Bylo mi jasné, že je nejvyšší čas odejít, protože vidět stovky zničených obličejů po ránu bych nedoporučoval nikomu střízlivému a při smyslech. Je to opravdu moc smutná podívaná. Po odchodu z pavilonu jsem se konečně nadechl čerstvého vzduchu a byl vlastně rád, že se konečně vyspím.

Suma sumárum nelze Orionu opět nic vytknout. Organizace na jedničku, spousta doprovodných akcí a projektů, z nichž některé tu ale byly opravdu jaksi navíc. Monstrozita celé akce také příliš nepřispěla k celkové atmosféře, jenž byla na mé gusto příliš "strojová", ale to je stejně jedno. Opruzující tajní agenti, kteří buzerovali nevinné a přehlíželi dealery, byli opravdu otravní a jejich snaha být nenápadnými se jaksi míjela účinkem, příště snad zvládnou svou práci lépe. Po hudební stránce bylo vše OK a pan Gabriel si může odfajfknout další světovou megastar. Málokdo si asi troufne Orion pro cokoliv kritizovat a mnozí ho označí za párty roku. Nevím ovšem do jaké míry naplňuje tento megalomanský projekt potřeby jednotlivých pařanů, kteří očekávají bůhvíco jenom proto, že se jedná o Orion Hall. Ale to si stejně každý musí přebrat sám...