Report z koncertu Jazzsteppy: Bičujícímu dub´n´rollovému spektáklu chybělo jen publikum

A to především za jejich veletoče s cenami lístků. Zatímco v předprodejích byly za 250 korun, na místě jste si je mohli podle webu klubu Roxy pořídit o padesát korun levněji. V den koncertu se dokonce objevily informace, že kvůli nízkým prodejům budou u vchodu za 150 korun. To se prý skutečně stalo, ale po opodstatněných výtkách několika fanoušků s lístky z předprodejů, stoupla cena vstupenek na avizované dvě stovky.

Jde se na to

Atmosféra čtvrteční Roxy připomíná i přes pozdní hodinu, dorazil jsem chvíli před desátou, klasický všední program. Koženkové pohovky rozmístěné na obou stranách parketu zmenšují, zřejmě cíleně, taneční prostor. Teď to ani moc nevadí, společná selekce Abua a Matoy není nijak nápaditá, před prázdným parketem se nesnaží ani o kdovíjak propracované mixy. Nejvíc z celé Roxy se tak baví právě DJské duo za pultem.

Kolem půl jedenácté se na pódiu objevuje nejdřív bosý bubeník v bílém tílku Xperimentalist, klíči si otevírá láhev vody, za ním přichází i do kapuce schovaný MC a trombonista BarBie. Po rychlé přípravě mizí set českých DJs v zapomnění a přichází surové intro, které vás prostě musí rozpohybovat. Hudba sice hraje z laptopu, ale mnohem důležitější je bicí soustava, středobod a rozbuška celého vystoupení. Bez ní by to zkrátka nešlo.

Po hutném úvodu přicházejí jednotlivé skladby spojené do setu, BarBie občas pokřikuje a volá lidi blíž k pódiu, mnohem záživnější však je, když si k puse přiloží trombón. To se z vystoupení Jazzsteppy stává něco víc než jen živé přehrání jejich tvorby. Digitální základ sice plyne z laptopu, ale mnohem důležitější je to, co se děje na pódiu. I přes prořídlé publikum je znát, že pánové napolovic hrát neumí. Řízné údery do bicích způsobují v prvních řadách slušné inferno. Xperimentalist jen napodobuje dubstepový rytmus hrající v podkladu, díky tomu je celé vystoupení mnohem uvěřitelnější a především zábavnější než DJské sety.

Když si slovo bere trombón, je čas na zklidnění. Přichází pravá dubová vložka se zřetelným odkazem k jamajským reáliím. Jazzteppa si s námi pohrává a v jedné skladbě stihne vystřídat několik podob. Nejdřív poklidné vlnění, ale během několika taktů přebírá slovo bicí soustava a znovu se skáče.

To je Amerika!

Jak jsem čekal, jedním z nejzřetelnějších momentů vystoupení je skladba AmeriCa B. Jednoduše zapamatovatelný úvod okořeněný trombónovou fanfárou se najednou zjeví v doznívajících perkusích a pak to přichází. Infarktový zlom, kdy všechno utichne a my čekáme na první beaty. BarBie se v téhle vypjaté chvíli vyžívá a s trombónem v ruce skáče po pódiu a hecuje. A je to tady. Těžko popsat všechno, co se v tu krátkou chvíli stalo. 

Jediný úder do bubnu stačí k tomu, aby se z dubstepu stalo mnohem víc než jen to, co se nám snaží předkládat DJs. Fůze živé rytmické sekce s laptopem jakoby roztrhala všechny neviditelné zábrany mezi elektronikou a posluchačem. Blízké setkání s hudebním živlem graduje ve chvíli, kdy Xperimentalist spolu s laptopem, ostatně jako vždy, odehraje řinčící dub-tech pasáž. Uff, těžko vstřebat takhle silný kalibr.

Bubeník se úderem do činelů loučí, BarBie pouští amenový breakcore a několik skladeb z vlastního labelu Jazzsteppa Sound. Společně pak dají ještě skladbu a vypínají zařízení. Následuje trochu zaskočený potlesk skoro prázdného parketu (nápor koncertu asi někteří nevydrželi) a desetiminutová pomlka, než Abu začne hrát. Škoda, tímhle se skvělá atmosféra akce rozplynula stejně rychle, jako během krátkého intra vznikla.

I když nás na podzim čekají daleko zvučnější dubstepová jména, Jazzsteppa v Roxy předvedla něco, na co se nedá zapomenout. Zatímco čistě dubstepové párty se už začínají i v Česku pro svou jednotvárnost stávat nudné, přes hodinu trvající dub´n´rollová show BarBieho & Xperementalisty byla každým okamžikem nová a originální. A je to jednoduché. Jen bicí a trombón stačí k tomu, aby se z dusbtepu vylíhla průrazná raketová střela. K tomu ovšem ještě potřebujete hitové skladby. A všechno tohle Jazzsteppa má.