Pig Fest open air? Chro chro

Do Rokycan jsem z Ústí vyrazili v pátek ve 14.00 s plánem koupání po cestě. Ta mě nakonec tak zmohla, že jsem s koupáním vydržel až na místo. Na rokycanské letiště jsem dorazil téměř v půl šesté, protože ač cesta po Rokycanech byla výborně značená z dálnice, naším směrem bohužel nebyla jediná cedule. Parkování na místě bylo bez problémů, stavbu stanu jsem vzdal a vyrazil se na nedaleké koupaliště opláchnout.

Do festivalového areálu jsem dorazil po půl desáté a pomalu se začal rozkoukávat. Areál byl podobný tomu na Cosmic Tripu (letiště jako letiště), avšak uspořádán byl o poznání lépe. Zvuk se tloukl jen u pivního stanu, avšak aspoň nikdo dlouho nevysedával. Pivní stan byl pro mě nejspíš jediným úskalím festivalu. Stan s šesti pípami byl v areálu jediným místem, kde se pivo točilo, do půlnoci se tam tedy tvořily pěkné fronty. Většinou se však nečekalo víc než pět minut, od půlnoci již byl provoz ve stanu plynulý. Dalším zklamáním byla jedenáctka. Ježek, Standard nebo Platan? Každou půlhodinu na záchod a ráno rybník v žaludku...

Hudebně pro mě festival začal vystoupení Jamal DJs, které si pamatuji ještě z mého studijního působení v Plzni. Prezentoval jsem je trochu jako plzeňské Space DJs, což jsem trochu přehnal, jejich set však byl, jako obvykle, pestrý, zábavný i poměrně svižný. Největším hitem jejich vystoupení jsem shledal projekci s Chuckem Norrisem.

Velkým překvapením pro mě bylo představení irské Clodagh, která vypadala, že hudbou opravdu žije. Na webu Pig Festu jsem si o ní přečetl, že Sister Bliss z Faithless o ní napsala „Clodagh je pravý party animal“. To je asi vše s čím jsem na ni zabloudil. Nutno však uznat, že pojem party animal u mě toho večera získal úplně jiný rozměr. Komunikace s publikem dnes dělá spoustě DJs problém, Clodagh však s lidmi set opravdu prožívá. Pochválit však musím i veselé a taneční groovy techno, které usměvavá Clodagh dvě hodiny lidem servírovala.

Clodagh

Ještěže ze stanu na záchod byla cesta kolem hlavní scény a já si tak z Pendulum mohl vychutnat alespoň Voodoo People, která byla vlastně tím jediným, proč mě Pendulum zajímali. Kolem hlavní scény jsem však procházel vícekrát, takže nakonec jsem přeci jen uznal, že Půl Pendulum Dobrý (PuPenDo), takže jsem si tuhle britskou partičku přejmenoval na Pupendulum a vyrazil zpět na techno.

Po Clodagh vystoupil v techno stanu M*H*, který na Pig Festu prezentoval styly hardstyle a hardcore. Vystoupení vskutku energické, ale jak jsem psal již před festivalem, do koncepce festivalu mi set příliš nezapadl. Dudlíkáři a podobní šílenci však jistě byli nadšeni. My ostatní již netrpělivě čekali na Franka Kvittu.

Frank si na pódiu chystal mašinky již dlouho před vystoupením, začátek jeho setu však byl naprosto jasný, změna zvuku zpět na kvalitní techno byla čitelná stejně jako Kvittův osobitý rukopis. Již první deska byla energie sama, v páté minutě jsem měl hubu od ucha k uchu a tiše si chrochtal, že tohle je to, proč jsem přijel. V patnácté minutě jsem musel jít to peklo rozdejchat, protože kyslík ve stanu jaksi chyběl. Dlouho jsem však venku neotálel, protože bylo zřejmé, že tohle je set, který za to opravdu stojí. Kvitta byl přesně tím, od koho jsem čekal, že mě pošle spokojeně spát. Tak se také stalo.

Pendulum

Stavění stanu jsem nakonec vzdal i ráno a šel si lehnout do auta. Konec festivalu jsem spolehlivě poznal podle bláznivých hopsálků, kteří se nahrnuli k autům pustit si rádio. Bylo něco po sedmé. Po hodině jsem parkoviště vzdal a vyrazil se trochu prospat na nedaleké koupaliště. V poledne však začínalo být poněkud těsno i tam, takže jsem se radši rozhodl pro oběd někde ve městě. Ani v tom jsem však nebyl sám, a tak liduprázdné Rokycany zažily opravdu zábavné courání zombies.

Trocha polehávání v autě, před autem, za autem... a zpět do víru dění. Prakticky celý den jsem kroutil hlavou nad jménem Pavel Tulačka, takže jsem večer příliš neváhal a do areálu  se doplácal již v osm, kdy Pavel začínal. Únava z pátku byla bohužel znát, takže o jednotlivých vystoupeních se příliš rozepisovat nebudu. Přiznat musím také to, že jsem se téměř každou hodinu potácel odpočívat do auta, takže jsem žádný set neslyšel celý.

Těšil jsem se samozřejmě na Agenta a šel mu alespoň poděkovat za poskytnutí vstupenek (prvních 150 lidí, kteří to mají víc než 130 km daleko...). Agent mě bavil vždy a ani tentokrát nezklamal. Prakticky první slušné techno, které jsem v sobotu slyšel. Někde kolem tohoto okamžiku vznikl trochu posun v line-upu, avšak zabývání se tím co, proč a jak, bylo nad mé síly. CJ Bolland a MC Screen začali o půl jedné. Byl jsem na ně celkem zvědav, ale asi ne natolik, abych si nešel po deseti minutách trochu zdřímnout.

Franka Kvitta

Rushe jsem slyšel již dvakrát (legendární vystoupení v Roxy (první v ČR?) a Summer of Love), stejně jsem se na něj ale těšil. Zde musím pochválit pořadatele za ohňostroj, protože jinak bych už asi do rána nevstal. Ohňostroj mě vzbudil ve čtvrt na tři a já se tak mohl uklidňovat, že jsem přišel jen o úvodní show. Sobotní večer byl podstatě chladnější než ten páteční, navíc se scény v sobotu proházely, takže venkovní hlavní stage duněla technem a DnB se přesunul do stanu, zima mi tedy příjemná příliš nebyla a já se těšil, jak mě Rush zahřeje. Hudebně Rush opravdu nezklamal, jen ta show mi tam nějak chyběla. Chyběli bohužel i lidé. Ačkoli jsem na sobotu čekal lidí více než v pátek, opak byl bohužel pravdou. Na těch, kteří na Rushe přišli, byla citelně znát únava a ani Pan DJ z toho nejspíš nebyl příliš nadšen. Hudebně však Rush nezklamal ani nepřekvapil. Sypal to do lidí způsobem, že pradleny, čarodějové, valchaři a další podivíni se mohli zbláznit, ostatní beat sotva stíhali. Slyšel jsem tedy co jsem chtěl slyšet a mohl spokojeně odkráčet do auta.

+ Energická hudba (žádný minimal), Solidní ochranka (chválím především možnost courat do auta a zpátky), zvládnutý line-up, pěkný zvuk, Frank Kvitta

- Pivo 11°

Martin (rozumvhrsti.blogspot.com)