Report z Planet Festivalu – zaostřeno na Orbital

Pořadatelská agentura D Smack U má s prostorem polního letiště ukrytého za táborskou nákupní zónou dlouholeté zkušenosti. Ty se však letos vůbec neodrazily do stavby line-upu. Organizátoři si zaslouží obdiv, že bez velkého sponzora fungovalo alespoň jedno podium s několika drahými zahraničními headlinery, ale na dvoudenní letištní festival je jediná stage žalostně málo. Deficit se naplno projevil večer, kdy teplota klesla pod deset stupňů, a půlhodinové prostoje mezi koncerty fungovaly jako facka. Čekat jste mohli v menším tanečním stanu, ale jeho malá kapacita "vsákla" podle mě maximálně sto padesát lidí.

Na Planet Festival jsme dorazili v pátek večer, kdy zrovna vrcholil koncert kytarovky White Lies. Podle ohlasů v médiích mělo jít o jeden z nejdůležitějších koncertů letošního léta, ale pro ty, co kytarovou hudbu nesledují, bylo vystoupení tohohle londýnského tria jen dalším z mnoha klonů britpopové scény.

Větší humbuk slibovalo vystoupení jejich městských kolegů – Klaxons. Mnohem surovější rozvazbený zvuk ochucený trošičkou elektronických efektů, kakofonické intro a zbytečně neskromné chování tohle očekávání splnilo. Po vyslechnutí povinného hitu Golden Skans už nic nebránilo ze zbytečně nabubřele se tvářícího koncertu odejít a připravit se na premiérové vystoupení bratrského dua Orbital v Česku.

Zatímco se slušně naplněný taneční stan vrtěl do příjemné break-houseové selekce Dana Cooleyho, na hlavní stagei dokončovali Phil a Paul Hartnollovi aka Orbital stavbu svého "orlího hnízda" chráněného ze všech stran controllery a elektromickými mašinkami, které ze všeho nejvíc připomínalo kukaň Liama Howletta, jíž si staví na koncertech Prodigy.

Přesně o půl dvanácté hlavní scéna táborského Planet Festivalu potemněla, spustila se jednoduchá videoprojekce a do ambientního intra s promluvami á la Kraftwerk vkráčeli do svého doupěte bratři Hartnollovi. Ve tmě zářily jen jejich brýle se svítilnami po stranách, které v Česku zprofanoval jistý diskžokej. Britové zamávali několikatisícovému davu, sadisticky usekli intro a koncert zahájili pocitovou Lush 3-1. Jejich první vystoupení v Česku, 22 let od prvního singlu, několik málo roků od rozpadu, pár měsíců od reunionu, právě začalo.

Rovné tribalové beaty se volně přelívaly do vyspeedovaných tanečních breakbeatových pasáží, všude však zůstával viditelný podpis "made by Orbital": totiž různobarevnými pocity nadnášená atmosféra, která ostatní řízné taneční hudbě většinou chybí. Už John Peel kdysi řekl, že Orbital dělají elektroniku s duší. Teď nám to konečně dokázali i naživo. Stručné a přesně mířené motivy, které vás na studiové desce omámí i dvacetkrát za sebou, dostaly na táborském letišti mnohonásobně pichlavější intenzitu. Především díky krystalicky vycizelovanému a vyváženému zvuku, který jsem na domácích koncertech, s výjimkou perfekcionistických Colours of Ostrava, dosud nezažil.

Všechno tak jakoby přirozeně gradovalo do předem tušeného momentu, kdy se Paul a Phil přes 90. léta vrátí do své nejhlubší hudební minulosti a z mašinek vypustí dvacet roků starý hit Chime, jímž v podstatě nadosmrti definovali svou hudbu. A ta chvíle přišla. Když se drsnými tanečními beaty začaly proplétat první útržky notoricky známého intra skladby, jež stála na konci raveové dekády a dala taneční elektronice smysluplnější význam, nedalo se tančit. Síla atmosféry přebila i ty nejhrubší softwarové údery. Tenhle přes dvě minuty trvající úsek, kdy areálem letiště zněl jen "bumerangový úvod" doplněny několika málo klávesovými tóny, stačil k pochopení, že jedna z největších událostí českého festivalového léta je tady. Zážitek umocňovaly i grimasy Hartnollů. Nebylo jim sice vidět do tváře, ale rysy jejich spokojených úsměvů nešlo přehlédnout.

Sedmdesátiminutový koncert nestál jen na příjemných melodiích. Se zvukově aktualizovanou Satan Spawn se celý areál ponořil do temných dubstepových valů smíchaných s experimentální vizí elektroniky, rozlučková drum´n´bassová pasáž pak jen ucelila žánrový rejstřík, v němž jsou schopni Orbital bodovat. Jakmile opus dozněl, Paul & Phil nahlas poděkovali, zamávali a doslova utekli z pódia. Žádný přídavek, žádné větší loučení.

Na premiérovém vystoupení znovuobnovených Orbital v Česku by se sice dalo najít pár nedostatků – od zmíněného zbrklého útěku do zákulisí po problémy s technikou (ovladačů však měli tolik, že stoprocentně asi nefungují nikdy) – ale z celkového pohledu jde o jeden z nejzáživnějších koncertů elektronické hudby v naší republice vůbec.

Tímhle momentem pro mě skončila návštěva letošního Planet Festivalu. I přes v úvodu zmíněné výtky jsem z areálu táborského letiště vycházel s nadšením. Tohle se opravdu povedlo.

Video: Orbital – Chime (sample), Planet Festival, Tábor

Foto: Katka Malá