Report z koncertu Modeselektor od Romana

Každým rokem v různou roční dobu je Palác Akropolis svědkem konfrontace moderního elektronického audia spolu s video projekcemi předních světových, ale i českých mistrů obou oborů. Letos byla tato přehlídka dvoudenní a mým neštěstím bylo, že navštívit jsem mohl pouze jediný večer. Pamatuji si ještě stále živě, jak jsem předloni na Akropolismultimediale docházel takřka každý den v jednom týdnu, kdy byl festival opravdu dlouhý. A stál za to. Nejinak tomu ale bylo i letos, byť v trochu sesekaném enginu, ovšem o nic méně bohatém programu. Sobotní večer patřil německému duu Modeselektor a jejich dvorním VJům Pfadfinderei, kterých je celá parta, do Akropole však přijeli dva z nich. A nebyli tu poprvé, stejně jako Modeselektor. Snad jedinou vadu na kráse to mělo – takřka stejný hudební program. Od jejich první návštěvy v roce 2007, na Sperm Festivalu, nenahráli žádnou novou desku a tak na svých koncertech stále točí debut Hello Mom a ještě o něco víc Happy Birthday, která stále byla v některých místech hůře stravitelná, přeci jen však znamenala pro ně samotné větší posun ke komerčnější, tedy lépe přijímané sféře. Až letos v dubnu vydají pod nickem Moderat svou další desku a tak příště nám zahrají snad i více novinek.

Na jejich obranu, Modeselektor nejsou ten typ projektu, co si stoupnou za své laptopy, odehrají své CD takřka stejně, jako kdyby ho pouze strčili do CD mechanik a tu hodinku si tam prostě "odstáli". Drtivá většina skladeb dostala nový háv, live pasáže dostávaly dav lidí doslova do varu a atmosféra se spíše blížila ranním hodinám pod širým nebem někde na festivalu, než že by připomínala dostaveníčko hrstky intelektuálů, které zajímají trochu jinačí trendy. Jenže to jsou Modeselektor a kdo jejich desky zná, těžko mohl očekávat něco jiného. Gernot Bronsert a Sebastian Szary si s hudebními škatulkami servítky neberou. Na desku vám narvou od jemného IDM přes klasický trance, electro, hutné nálože breaků po techno a ostrý grimeový rap vážně úplně všechno a neštítí se i laciných tucek. V jejich podání umí být i ten nejprotivnější kýč zábavnou alternativou. A tak se skutečně stalo. V Paláci Akropolis to vřelo, kropilo se šampáněm horkem znavené tanečníky, rytmus kolikrát stoupal k výšinám a drtil svou palebnou sílou všechny přítomné.

Nic z toho by se možná ani nestalo, kdyby v Paláci Akropolis nebyl takřka dokonalý zvuk. Netuším, který šťastlivec ho nastavoval, ale patří mu velké dík, že se přesně strefil do charakteru projektu Modeselektor, kteří svou hudbou vyžadují naprosto detailní seřízení. Až mě napadá, že si s sebou nastavení zvuku jednoduše přivezli a namontovali ho přímo v sále. Tak to ovšem nefunguje :) Nicméně basy a vůbec nízké frekvence byly naprosto perfektní a skvěle podpořily potenciál mnoha skladeb z dílny tohoto projektu, který si právě na těchto frekvencích zakládá. Vždyť co tvoří středy? Většinou nějaká jednoduchá melodie, kterou by na ploše jedné stupnice zvládl i školák prvního stupně. Basy a beaty dělají hudbu Modeselektor a já si v Paláci Akropolis uvědomil, že jejich CD s albem Happy Birthday si teď asi delší dobu už nepustím. Ten zážitek by byl minimálně poloviční. Dunící hutné breaky a hřmící techno rytmy udělaly s atmosférou své a tak i když při některých skladbách natahovali kluci jednotlivé pasáže až do zbláznění a opakovali je po sobě tak mockrát, že jinde by už lidé jen nechápavě zírali, tady chtěli stále víc a nemohli se jich, a myslím že i zvuku, nabažit. Devadesát minut bylo málo.

Modeselektor by měli rozhodně na víc, než hodinu a půl vystoupení, ale nemám jim to za zlé. Byla to klasická délka live show, snad se jen možná neměli zapomenout a hrát až do úplného možného konce, tedy do desíti hodin večer. Měli raději skončit dřív a dát přídavek, protože toho si u nás lidé cení. Sice pak na řadu přišlo vysvětlování, že už je hodně hodin a hrát se už nemůže, ale v myslích lidí to bude tak, že odešli bez přídavku a to je přece neslušné. I tak ale stihli odehrát slušnou porci svého materiálu. Nejvíce se věnovali svému poslednímu, již dva roky starému albu Happy Birthday, z něhož zazněly všechny zásadní skladby, včetně cover verze "Hyper Hyper", kterou si velmi pochvalují i samotní autoři, tedy Scooter, jenž jí zařadili na své poslední Best Of. Došlo i na nepřímou tvorbu Modeselektor, třeba na jejich remix skladby "Dull Flame Of Desire" od Bjork, kdy oba dva do hry zapojili i své herecké umění a pobavili diváky předstíráním svého zpěvu. V několika momentech se dotkli také své debutové desky Hello Mom, třeba spolu se skladbou "Kill Bill Vol. 4".

Po celou dobu show jim perfektně sekundovali kluci z Pfadfinderei, kteří na dvě velké projekce míchali obrázky nejrůznějšího charakteru. A to doslova. Nejčastěji nám ukázali samozřejmě nejrůznější variace na symbol Modeselektor, tedy tvář opice s chlupama na bradě, která si to v závěru vystoupení dokonce napochodovala, resp. se z pódia nafoukla ve své nadživotní velikosti, ale jinak se VJové nebáli skutečně ničeho a třeba mě, jakožto studentovi geologie, udělali radost sekvencemi s názornou ukázkou dělitelnosti břidličnatých hornin :) Samo sebou zmínit a pochválit musím také dokonalou souhru jednotlivých obrazců a hrátek s nimi s právě hranou hudbou, připravené to měli teda báječně.

Ze třech vystoupení Modeselektor v Česku jsem na nich byl podruhé a musím říct, že byli lepší, než tehdy. Určitě to dělal i ten zvuk a vlastně i pár nových-starých skladeb, které tehdy ještě neexistovaly. A ta myšlenka ranních hodin někde na festivalu se mi vážně zamlouvá, takto jsme je ještě nezažili a věřím, že oni by byli ještě energičtější a výbušnější. Hlavně aby doma nezapomněli ten svůj setup na zvukové aparatury :) V Paláci Akropolis vytvořili parádní atmosféru hodnou typicky zaběhnutých klubovek a i když si myslím, že je znám dobře, až takhle moc jsem to nečekal. Klobouk dolů.

foto: Lenka @ Techno.cz