Víkendový dvojboj – Report z Take Control a SHQ od Nexise

TAKE CONTROL 

Abaton, pátek, 21. listopadu 2008
guests: Ed Rush & Optical (UK), IM Cyber (CZ), Philip TBC (CZ)

Sedm let, dva měsíce a šest dnů. Přesně tolik času uplynulo od mého posledního setkání s tech-stepovým králem Ed(em) Rushem. Tehdy ho ještě nezdobila blonďatá hříva a za gramofony postával bez svého věčného souputníka Opticala. Asi jsem se oběma vládcům virusího království záměrně vyhýbal, abych si nikdy nezkazil onen magický den, kdy jsem společně s bandou nadšenců postával před ostravským Fabricem a těšil se na jednoho ze svých hrdinů, který tehdy přivedl rozvášněné publikum na pokraj nirvány. Těžko říct, zda mě nakonec více nalomil poslech "Tance sekyr" od WWW ("Seber odvahu a hoď písek do stroje - dřevo i kamení. Hoď písek do stroje - nic se tím nezmění.") nebo Hackenovy rafinované přesvědčovací metody (znalí a chápaví zřejmě tuší, co mělo větší vliv), faktem však zůstává, že jsem se rozhodl do idealizované - a náležitě zmrzlé - minulosti přimíchat pramen horké současnosti. A tak jsem se vydal vstříc temnotě (s dubstepovým objevem Darkstarem v mp3 přehrávači – přestávám věřit tomu, že existují náhody) a zamířil k místu činu.

Přestože si Abaton nespojuji s luxusem či útulností, páteční večer se mi všechny ty holé zdi a dobře známé zákoutí nějak podivuhodně zamlouvaly. Strohost a odtažitost prostoru hezky kontrastovala s množstvím křiklavě oblečených individuí, které se naopak snažily upoutat pozornost a stát se středobodem vesmíru. Obzvlášť mě pak pobavil fakt, že dobrých sedmdesát procent návštěvníků tvořili příslušníci mužského pohlaví. Některé věci se prostě nemění ani po letech. Aspoň se tím dá vysvětlit, proč u d´n´b dlouhodobě moc lidí nevydrží .). Hudba samotná zkrátka většině po nějaké době přestane stačit (asi se proto pár členů staré gardy radši vydalo na lov partnerů do pražských barů). Podobné úvahy ale stejně patří spíš k tupému klábosení u piva, takže radši konečně přejdu k popisu samotné akce.

Do role předskokana (nebo spíš předskokanky) hlavních hvězd se pasovala IM Cyber. A nutno podotknout, že si tuto roli náležitě vychutnávala. Na jejím obličeji zářil permanentní úsměv, který se ještě rozšiřoval (ne donekonečna!) s každým povedeným mixem. Jejímu setu dominovaly spíše dlouhé mixy, což vzhledem k velice dobré selekci desek vůbec nevadilo. Příznivci Breaka si tak mohli naplno užít hned několik jeho nových skladeb, old-schooleři si zase zavzpomínali při poslechu Photekových nadčasových prací a ošizeni se nemuseli cítit ani milovníci "violence soundu", protože zazněla i hymna "Standing Room Only". Celé vystoupení sympaticky dotvářel MC OneTwo, který dobře věděl, že méně je někdy více a nepouštěl se do žádné bezúčelné exhibice. Právě naopak. Jeho hlas se ozýval pouze sporadicky a příjemně vyplňoval monotónnější pasáže. Hraní IM Cyber se zřejmě zamlouvalo i oběma hlavním hvězdám, které se rozhodně nikam nehrnuly, pár minut postávaly na boku a užívaly si pohled na perfektně připravené publikum.

Nástup Benna Settlea (Ed Rush) a ošklivějšího z bratrů Quinnů (promiň Opticale) pak snad nemohl být epičtější. Jakkoliv si občas stěžuji na totálně laxní přístup pražského publika (je fakt, že tento problém se týká spíše koncertů), v pátek se lidská masa předvedla v plné parádě. Když se Ed Rush s Opticalem postavili za gramofony, rozpoutal se neuvěřitelný euforický řev, který ustál až v momentu, kdy se z hradby beden vydral na povrch první dominantní bass. Hlasité projevy spokojenosti se samozřejmě v průběhu vystoupení několikrát opakovaly (a netrvaly vlastně celou dobu? .)), což také něco vypovídá o kvalitě show, kterou předvedli oba pánové. Ti se zřejmě spiklenecky dohodli na tom, že zúčastněným nedopřejí ani minutu oddychu, protože s naprostou samozřejmostí servírovali jednu bombu za druhou (tracklist určitě najdete u Hackena .)). Přestože se "na pracovišti" plynule střídali, nedá se určit, kdo z nich byl lepší nebo horší. Jejich symbióza byla zkrátka dokonalá. Takže když Optical nahodil smrtící "Messiah remix"od Noisie, věčnou "The Nine" od Bad Company nebo "Pacmana", Ed Rush kontroval "103 Degrees" z dílny Spora, masážemi z alba Audia, klasikami z posvátné kompilace Armageddon nebo d´n´b (jak překvapivé!) předělávkou "All Is Full Of Love". Z tohoto výčtu to vypadá, že se soustředili spíše na starší produkci, ale opak byl pravdou. Většinou míchali novější pecky, jejichž názvy jsem bohužel neznal. Na závěr Ed Rush vybalil "Voodoo People remix" (jak příznačné pro páteční noc) a novinku od Noisie s názvem "Stigma". To už snad z lidí odlétaly i ty poslední kapky potu, ale publikum neúnavně jelo dál a podporovalo své modly. Philip TBC tak přebíral téměř plný parket a pokračoval v nastoleném tempu. Další sadu vražedných desek jsem však již nebyl schopen unést a tak jsem se pomalu zvedl a vydal se vstříc tichému zrodu dne.

Sečteno, podtrženo – Take Control se opět povedl a po průměrném "dílu" s LTJ Bukemem se zase bezpečně vyšvihl na vrchol českých d´n´b párty. Pochválit musím i zdařilou videoprojekci a vychytaný zvuk (i když se přiznám, že hlasitost pro mě byla tak na hranici únosnosti a občas mě nepěkně zabolely uši). Nemůžu říct, že by mě toto vystoupení Ed(y) Rushe s Opticalem rozsekalo tak, jako sám první jmenovaný před několika lety v ostravském Fabricu. Ale to je daň času. Nic víc, nic míň. Dokážu si totiž klidně představit, že pro někoho mohl být páteční večírek v Abatonu zásadní hudební událostí, kterou z hlavy nikdy nevyžene.    

SOUND HEADQUARTERS

Cross Club Praha, sobota, 22. listopadu 2008
guests: Distance & Geiom (UK), ANS (CZ), Matoa (CZ), Machine Funck (CZ), E.S.P. (CZ)

Den po Take Controlu se v Crossu konalo další pokračování výborné klubové noci Sound Headquarters (SHQ), která by se také dala charakterizovat jako protipól prvně jmenované akce (ne však kvalitativní). Protože zatímco na Take Controlu - a vlastně de facto devadesáti devíti procentech českých párty - víte, co čekat, SHQ je vždy opředena tajemstvím. Můžete si však být naprosto jisti, že to, co dostanete, bude netradiční, kvalitní, originální, zajímavé a svým způsobem objevné. V sobotu jsem si pak také naprosto jednoznačně potvrdil, že lepší pravidelná akce v České republice prostě neexistuje. Vím, že podobné prohlášení nelze jen tak vyhlásit do větru, a tak se vám prostřednictvím tohoto reportu budu snažit dokázat, proč jsem dospěl k tomuto závěru…

Začněme už jen prostorem samotným. O klubu Crossu si můžete myslet cokoliv, ale jeho vzhled a celkový design je prostě jedním slovem fantastický. A neustále se na něm pracuje. Za několik posledních let se jeho vzhled proměnil víckrát než vizáž Maddony, a to už je co říct. Velká většina úprav pak byla navíc jednoznačně k lepšímu (viz. kavárna v horních prostorech) a klub má díky novým a novým realizovaným nápadům charakter místa, které se neustále mění a žije vlastním životem. Cross má zkrátka identitu, duši – něco, co spoustě klubů chybí a co se nedá jen tak jednoduše vytvořit. Takže zatímco se v jiných prostorách de facto stavějí zámky na mokřinách (možná proto se po určitém čase a s neuvěřitelnou pravidelnosti zřítí a je třeba budovat znova), Cross má pevné základy a pokud na nich něco stvoříte, můžete si být jisti, že to vydrží. SHQ je navíc tím typem akce, která nejen z onoho místa čerpá energii, ale ještě ji umocňuje. A teď honem k sobotní (a nedělní) hudební produkci.

Česká dubstepová scéna už má pár hrdinů a jedním z nich je bezpochyby ANS. Jeho píle mu dopomohla k několika úspěchům za hranicemi naší republiky a spolu s Matoou patří jednoznačně k našim (zatím) nejúspěšnějším dubstepovým exportérům. ANSovy DJské schopnosti jsem si však bohužel tentokrát příliš nevychutnal, protože jsem strávil příjemné chvíle v útulné kavárně (no vidíte, nějaké nevýhody to přece jen má .)). Po něm se na hlavní stagei představil E.S.P., který hraje vždycky velice různorodě a energicky, což se potvrdilo i tentokrát. V jeho setu se mísil 2-step, dubstep, uk garage a další "styly", takže o zábavu rozhodně nebyla nouze. Spolu s dalšími jsem se však po chvíli přesunul do sklepení, kde už nějakou dobu úřadovalo duo Abu a Nailer alias Machine Funck.

Oba pánové se výjimečně dobře orientují hned v několika hudebních žánrech, ale je fakt, že jako první hrající Nailer mě hip-hopovým začátkem docela zaskočil. Poté se na pomalejší beaty nabalovaly různé skřípance a křupance a tak si těch (zatím) pár přítomných mohlo zaskotačit na glitch-hopové pecky od Heyoka a dalších expertů z labelu Multi Music. Pak přišel na řadu snový Kilowatts, a tak jsem se zase jednou málem rozpustil blahem. Jak bývá u Machine Funck zvykem, hudební škatulky pro ně nehrály žádnou roli a Abu si tak s klidem zamíchal veselou houseovou novinku od Nippa, aby o něco později přešel k nekompromisním halucinačním trackům od Shackletona nebo až orchestrální sci-fi od Ekarose. Mezi uceleností a rozmanitostí prostě nemusí být nutně rozpor.

Následoval rychlý přesun nahoru, kde měl každou chvíli začít Geiom. Tento pán vydává převážně poslechově zaměřené tracky, což lze vyvozovat i z toho, že svou tvorbu nejprve prezentoval skrz značky jako Skam nebo City Centre Offices. I proto jsem byl zvědav, jak se vypořádá s úkolem roztančit početné publikum, které se jakoby z ničeho nic v klubu vyskytlo. A jak to tedy dopadlo? Striktní fanoušci dubstepu byli možná zklamání, ale za sebe zvedám palec nahoru. Geiomova největší pecka "Reminissin" je sice jednou z nejhranějších a nejoblíbenějších dubstepových skladeb roku, anglický producent se však rozhodně nemínil držet tohoto stylu a tak začal krásným minimalistickým technem, následovaly staré house pecky, a občas pustil i nějaký ten dubstepový track.

Osobně jsem s tím neměl vůbec žádný problém. Ostatně je rok 2008 a lidí, kteří uvízli v pasti různých škatulek a dělení je mi upřímně líto. U některých se také zřejmě projevil "začátečnický syndrom", který praví, že nováčci jsou na dodržování "pravidel" orientování více než ti, jež je sami vytváří. Fúze dubstepu a techna či houseu je totiž naprosto přirozená a v současné době vychází tuna tracků, na jejichž produkci se podílí lidé z různých hudebních táborů. A  právě v tom spatřuji jednu z největších deviz SHQ. Umělci, kteří se zde prezentují totiž neuznávají žádné hranice a soustředí se jen na hudbu samotnou. Styly se zde nenosí, což zároveň poskytuje neuvěřitelný prostor pro realizaci vlastních myšlenek. Dá se žádat něco víc? Není právě toto největší deviza hudby jako takové? A pokud ano, proč je podobně "otevřených" akcí tak málo?

Zpět na zem. Distance vstoupil na scénu v tričku Tectonic (jeden z nejuznávanějších dubstep labelů), ve kterém se tady před pár týdny promenádoval i Skream, a v průběhu večera produkci tohoto vydavatelství také hojně využíval. Nejčastěji však (překvapivě) "pouštěl" tracky ze svého posledního alba. Použít slovo pouštěl je ale v tomto případě hodně za hranicí férovosti, protože Distance mixoval naprosto perfektně. Pokud u Geiomova setu panovaly mezi lidmi určité rozpaky, Distance se líbil všem. Parket se během několika minut úplně zaplnil a kdo se dostal mezi pohybující se změť těl, neměl šanci uniknout. Za to samozřejmě mohl především Distance, který na své metalově laděné skladby (za všechny třeba "Headstrung") nabaloval samé luxusní kousky. A tak si všichni přítomní mohli zatrsat na Moving Ninju, Technical Itche, Skreamovu minimalistickou bublaninu "Filth" nebo Malovu mystickou brutalitu "Bury Da Bwoy". Jah!! Distance byl jedním slovem vynikající a lenivci, kteří zůstali doma kvůli těm dvěma centimetrům sněhu, si klidně můžou trhat vlasy. Po reprezentantovi labelu Planet Mu nastoupil Matoa, který rozhodně nevybočil z nastoleného směru a první tři desky byly doslova smrtící. Víc už jsem bohužel zmožen únavou nevydržel.

Závěr ani není třeba psát. Ano, je možné, že jsem propadl neobjektivnímu vábení čisté euforie. Ale věřte mi, nestává se to příliš často. A pokud se vám něco líbí do té míry, že prakticky nejste schopni najít žádný zápor, nevypovídá to samo o sobě o jisté zvláštnosti a výjimečnosti dané události? Troufám si tvrdit, že ano. Mohl bych se tady dál rozplývat nad perfektním zvukem, krásnými návštěvnicemi (fotografy naštěstí undergroundem šmrncnuté akce bez backstage nezajímají, takže skryté půvaby byly uchráněny před nenasytností blesku – doufám jen, že jsem teď neprolomil ledy) a bezvadné atmosféře. Ale vyzkoušet si to ostatně může každý na vlastní kůži. Uvidíme se na Scubovi!