Report z Electronic Beats od Myclicka

Že bychom (konečně) přestali jezdit na výlety?

V roce 2005 jsem se do haly s prostým označením E ve vídeňské Muzejní čtvrti vydal poprvé, v roce 2007 podruhé. Jednoduše mě ten jejich line-up táhl mnohem víc než ten náš... Přestože si nesmírně vážím kvalit obou headlinerů za to, co pro taneční muziku udělali, neuměl jsme si představit, že budu v tom vydýchaném kotli řičet blahem a omdlévat, jen co uslyším refrén Born Slippy či Firestarter. Myslím, že tisíckrát už stačilo, vždyť té muziky nové a tak dobré je všude kolem nás teď tolik! Letos jsem na výlet k sousedům nemusel, v metropoli s tou dobrou kávou a sachry bych stál asi jen o Gorillaz, vše ostatní už jsem viděl a slyšel a nebo brzy uvidím a uslyším i u nás doma a letos se organizátoři té pražské zastávky opravdu vytáhli... Že je tato párty putovní, bylo patrné už při příchodu před Veletržní palác, k jehož návštěvě se od akce Progression Sessions musím vždy hodně dlouho přemlouvat. Praze bohužel stále chybí vhodný prostor, který by byl kapacitou větší než Roxy a menší než O2 Arena. :( Ale když dlouho očekávané hvězdy zavelí a svou účast potvrdí, pak toho příliš nenaděláte...

Žádné spreje, teď frčí jednodenní kérky na baráky...

Opravdu netuším, kolik projektorů si organizátoři pro svůj večírek pokaždé obstarají, ale ten kabátek do něhož nevábný šedivý barák z pátku na sobotu oblékli zvenku i zevnitř, byl střižen podle poslední módy a všichni grafiťáci byli rázem pokořeni. Takhle rychle jim jejich trysky rozhodně nestříkají! Ani tentokrát nechyběly ony blikající krychle nad hlavami návštěvníků, které tak rády upozorňují na přítomnost mobilního operátora, bez něhož by se tato párty určitě neuskutečnila... Vizuálně za jedna a v okamžiku, kdy prostor začal na kousky krájet ještě ostré barevné lasery, už jsem vážně neměl v rukávu lepší známku a přitom bych ji tak rád dal. (Bylo krátce před desátou a k mému překvapení se tu člověk mohl svobodně pohybovat bez šlapání po ostatních a u baru byl obsloužen okamžitě!) Velká škoda, že si ti, kteří na vyprodanou akci teprve dorazí, nechali ujít vystoupení party Cartonnage – jejich křest alba Curiously Connected v Paláci Akropolis byl opravdu mimořádný a cítím tu velký potenciál... V tuto hodinu už měli řádit náhradníci Junior Boys Red Snapper a line-up byl skutečně dodržen. V první chvíli jsem musel smeknout – vždyť oni to dokázali. Oni skutečně ten prostor s vysokým stropem zvukem objali - ten byl tak čistý, tak plný, tak výrazný, tady se mi prostě musí líbit!

Ali Friend

Kapely o uši, DJ pro uši!

Jenže pak hrábl Ali Friend do strun svého kontrabasu a já málem přistál zvukařovi na klíně a jen co vlasatý Tom Challenger foukl do sága, klarinetu či na melodice zajel k těm nejvyšším tónům tak, že komár v uchu byl proti němu starý bručoun, sáhl jsem automaticky do kapsy. Jedna prázdná, druhá vymetená a špunty nikde :(. Pokud budou šéfové přes zvuk u každého vystupujícího takoví lidumilové, pak mě čeká sedm hodin utrpení, tedy opravdu prima náplň pro další páteční večer... Přitom ta jejich muzika byla vážně parádní – obešli se beze slov a kombinace všech jejich nástrojů vyrobila skutečný konferenční hovor bez zvyšování hlasu i skákání si do řeči. Tady se na přídavky nehrálo, časový plán musel být dodržen a jen co zmizeli z pódia a černočerná opona se zatáhla, Josef Sedloň se v levé části tohoto sálu na mírně vyvýšeném stupínku pustil do svého prvního setu pro tento večer. A věřte nebo ne, ten byl ryze dubstepový! Dubstep před Hercules & Love Affair, kteří ho viděli maximálně z oken brooklynského rychlíku? Ano, alespoň bude večer opravdu multižánrový... Ve srovnání s tím předchozím náporem pro všechny uši v sále byla ta jeho muzika nastavena pouze jako podkresová a do návštěvníků jako když střelí – toalety, bary, seznamování se, třesení pravicemi a rozhovory na jakékoliv téma. Konečně ten vedle vás slyšel přesně to, co jste měli po celou dobu na srdci.

Nomi

Kdy přibude cedule u vchodu: "Zákaz vstupu všem trpaslíkům?!"

Ona nutná přestavba pódia probíhala rychle a už za půl hodiny se Hercules & Love Affair mohli představit v celé své kráse a to doslova. K okraji stupínku totiž přistoupily obě vokalistky této formace, jež za pouhý rok stačila pobláznit celý svět... Kim Ann, která svou vizáží tak nápadně připomíná Grace Jones, se vítala s publikem, zatímco Nomi se tu jako černá mamba začala okamžitě svíjet ve velmi svůdných tanečních kreacích. Ne, do Prahy nedorazilo pouze torzo jako v případě nedávného koncertu GusGus, tohle byl opravdový big band, v němž jsme mohli postrádat jen Antony Hegartyho, který je pouze jejich studiovým hostem. :( O to víc se Nomi, jeho hlasová partnerka na singlu You Belong, musela teď snažit, aby nebyly ty důvěrně známé skladby příliš prázdné. A se svým úkolem se poprala znamenitě! Nejznámější Blind hravě dokázala, že slůvko "disco" nemusí být nutně hanlivé či dokonce sprosté a teď už se tu do stran se spokojeným výrazem vlnil každý. Ne každý ovšem viděl úplně vše... Sál byl už totiž nacpán k prasknutí a ti menší si mohli své hlavy ukroutit ve snaze najít alespoň jedno volné místečko před sebou. Přestože tu kamera na teleskopickém ramenu pečlivě snímala veškeré dění, na plátnu se bohužel nezableskl jediný záběr z pódia. Ti menší holt ostrouhali a vše musí dodatečně dohnat teprve až po zveřejnění fotografií. :(

Róisín Murphy: "Tak co bych si na sebe ještě tak mohla vzít?"

Joska mohl po jejich vystoupení protočit své další klenoty, tentokrát se svobodně rozhodl pro věci rovné a ke "slovu" se dostal Apparat v remixu Telefon Tel Aviv, Beautiful Burnout od Underworld v remixu Marka Knighta i Spirit Catcher s výtečnou parodií na Thriller od Michaela Jacksona – Voodoo Knight... Přesně v půl jedné pak zvukař jeho set násilně stáhl a každý už mohl pouze posoudit, na jakou hlasitost má populární dlouhán své odposlechy nastaveny. Teprve pak se za oponou ozval ten nesmělý hlásek: "When I think that I´m over you, I´m overpowered! It´s long overdue, I´m overpowered!" Obrovská vlna nadšení právě musela ven a černé plátno se vzápětí rozhrnulo... Je to ona a v nachlup stejném kostýmku jsme ji poznali v lednu v Roxy či v červenci na festivalu Melt!. Možná si sama svou přílišnou okoukanost uvědomila, možná její garderoba na cestách utrpěla nějakou tu bolístku, každopádně právě při acidem říznuté Overpowered nenastavila svůj plášť k větráku tak jako obvykle, ale představila se s s parožím na hlavě a s jakýmsi nafukovacím kolouchem na krku, který byl schovaný pod černobílým flanelovým přehozem. Co se bláznivých kostýmů týče, na paty Eltonu Johnovi už dávno šlápla... A aby toho nebylo náhodou málo, došlo i na velké žlutočervené objímající se molitany, do nichž se jakýmsi zázrakem ještě "oblékla." :)

Róisín Murphy

Tak kdo byl vlastně letos tím hlavním? :)

Času měla k dispozici mnohem méně než obvykle, proto se také nedostalo na onu desetiminutovou klasiku Forever More a z původního setlistu se škrtalo i v jiných případech. Nebýt dalšího surového zvukaře, který vnitřek Veletržního paláce často rozdrnčel, mohla to být milá vzpomínka na jednu velkou lednovou událost, takhle byl člověk stále na vážkách, zda o uši definitivně přijde už teď a nebo až při vystoupení The Orb... Josef pak opět vyplnil čas a podle o poznání prázdnějšího parketu bylo jasné, pro kolik lidí byla útlá blondýnka tím vrcholem večera. Pro mě osobně se však na samotné špičce umístil koncert opravdové legendy. Silně halucinogenní byla projekce, silně halucinogenní byla i náplň jejich show. Alex Paterson za gramofony pouštěl jejich klasiky i své oblíbené desky, MC hecoval ty pod sebou, bubeník na opravdické bicí a basák na opravdickou basovku se starali o to, aby měl výsledek ten správně dubový zvuk. Hutné spodky a všechna ta echa s člověkem tak snadno manipulovaly - tohle byl až příliš dokonalý "jam," do něhož Alex vměstnal díky KLF i slavný Elvisův hlas z In The Ghetto a ohřál se tu i Ennio Morricone.

The Orb

Toaleťák jo, ale gin a drobáky ne...

Dlouhé nájezdy, momenty překvapení, nečekané zvraty, to všechno mě tak neuvěřitelně bavilo! Chvíli napínali s Little Fluffy Clouds, která tu prostě zaznít musela a na zvuku, který konečně hrál tak, jak jsme si přáli, nemělo finále jejich show nejmenší chybu! Ačkoliv bylo původně avizováno, že také ti o dvě patra níže si je užijí alespoň díky přímému přenosu, nakonec technika selhala a dvojka Machine Funck, která se tu pohybovala jak těmi klidnými tak i řádně rozbouřenými dubstepovými vodami, si svou plavbu ještě o hodinku prodloužila. Věřím, že velmi ráda! :) Po nich bavil milovníky drum´n´bassu Nitrous a Standa Zíma, který tento prostor otevíral, dostal právo ho také uzavřít zpátky na zámek. Náročná šichta... O patro výše se nacházelo množství Toi-Toi záchodů a věřte nebo ne – včetně toaletního papíru! Jaký to rozdíl oproti letním festivalům... S pokročilou hodinou pomalu docházely na baru alkoholické nápoje, ale také drobné. A zmíněný alkohol tu opravdu tekl proudem, soudě podle notně poupravených návštěvníků i podle stavu parketu, který teď připomínal spíše třídírnu plastů.

Mr. Oizo

Mr. Oizo: "Šampus? Cígo? Cédéčko? Všechno tu mám, tak pojďte blíž!"

Přestože měli tanečníci handicap v podobě lepivé hmoty pod nohami, Mr. Oizo je spolehlivě rozhýbal! Uffie, Technotronic i Robin S tu teď zněli éterem, on spíše cutoval než mixoval, hodně efektoval a vděčný dav pod sebou také bavil svými vtipnými kousky. Když otevíral už druhou láhev šampaňského, sprškou pokropil ty pod sebou, když si připálil sobě, další cigarety pak po jedné vhazoval do davu, jak silný má stisk prokázal díky zlomení jednoho z CDček a protože se dělí rád, originální nosič v papírovém obalu si mohl jeden z návštěvníků odnést domů. Možná byl i podepsaný. :) Podle reakcí publika nemohla být volba pro uzávěr této párty lepší – přesně jim sem pasoval a až do časných ranních hodin si na něj tak rádi počkali... Jeho čas se dle úzkostlivě dodržovaného line-upu měl nachýlit už za čtvrt hodinky a tak jsem velmi vydařenou párty ve tři čtvrtě na pět opustil. Vážení organizátoři, i na konci svého dopisu bych vám rád poděkoval za odvahu se sestavováním letošního line-upu Vašeho festivalu! Jen tak dál, děláte nám radost...           
 
foto: Lenka lenka@techno.cz