Report z Apokalypsa Recapitulation od Čéši

Byl krásný horký letní den, konec týdne a začátek srpnového měsíce. Pořadatel koketoval i s myšlenkou, že by se rekapitulovat mohlo i venku pod širým nebem, ale nakonec zvítězilo místo konání v osvědčeném prostoru s připraveným zázemím Boby Centra. Po všech peripetiích různých open akcí které se konaly pár dní a týdnů předtím, se to nakonec jevilo jako rozumný krok. Předpověď také předpokládala, že tancovat pod střechou bude tuto noc výhoda. Jak to vše nakonec bylo, to poznáme v následujích řádcích...

Příchodem do Boby centra v půl desáté jsem po zkušenostech očekával velkou návštěvnost, ale zatím se tu pohupovalo do rytmu Míši S. jen několik stovek klubberů. Venku bylo krásně a "domácí" Djs asi na začátek moc netáhnou, říkal jsem si. Míša hrála perfektní techno setík s nabušenými skladbami a i v tak brzkou dobu proudila skrze repro soustavu do publika velká energie. Tanečníci si ji také mohli prvně doplnit formou tak oblíbeného energy drinku, jakým je Red Bull, a to hned na několika místech s hezkými barmankami v barvách červeného býka. Míša zvolila celkem svižné tempo a očekával jsem, že následující Dj Jerry bude v tomto duchu také pokračovat. Znám ho již z tolika akcí, že vím, že umí opravdu zahrát cokoliv a kdykoliv. Tentokrát se za to postavil velmi zodpovědně a s vědomím, že připravuje půdu pro první zahraniční stars, zvolil jemnější tempo i s nižší hlasitostí. Jerry zahrál neobvykle nebo alespoň ne typicky Apokalypticky :o)) Jeho sound byl něco na způsob techna pro starší, jemné pasáže bez zbytečných bouchanců, zvukové melodie plynule a v krásném pořadí pluly po celou dobu jeho vystoupení. Jerry se i za gramofony celkem vyblbnul a užíval si hraní tak jako je u něj zvykem. Mě to přišlo super, tento styl vystoupení mám rád, protože vím, že začátky by se přepalovat opravdu neměly...

Tube Tech Live

Když dohrával, mělo přijít něco, co mě minule velmi mile překvapilo. Nebylo to nic jiného než live uskupení Tube Tech. Tito tři floutci postaršího věku a zajímavé image měli tentokrát zrekapitulovat, jak příjemné je spojení elektronické hudby nejen prostřednictvím přehrávání, ale i živého hraní a zpěvu. Poraněný frontman skupiny Tube Tech, opírající se o svou hůl, hned na začátku sdělil, jak rád je opět zpět na takto skvělé párty a začala ta pravá live show. Nyní se mi zdálo že se mnohem více kytarovalo a zpívalo a třičtvrtě hodinka utekla jako voda. Bylo to zábavné, bylo to taneční, bylo to Tube Tech. Většina klubberů si užívala každou hlásku zpěváka, každý elektrický vrzot kytary a hlavně i basovou linku třetího hrajícího. Já si to užil snad ještě víc než minule.

Když skončili tito tři, uvolnilo se místo už jen pro jednoho a tím byl velmi charizmatický Dj Marco Bailey. Také už takový matador taneční hudby. Lehce neoholený a velmi přitažlivý, tedy pokud mohu prezentovat názor opačného pohlaví, aby nedoško k nějakému omylu :) Marco Bailey zpočátku dal aparatuře jasně najevo, co od něj má čekat. První zvuk byl jakýsi zbloudilí pískot nebo vrzot a posluchačům dal dost zabrat, nebylo to zrovna příjemné, ale vše se v dobré obrátilo a Marco hrál tak se sluší a patří. Pohled na již v tu chvíli slušně zaplněné Boby dával znát, že kvalitní zábava rozhodně mimo Boby nezůstane. Marcovo hraní chvílemi bavilo hodně a chvílemi vůbec, ale tak je to u všeho a se vším. Něco i někdo má prostě světlejší chvilky a i ty méně světlé. Tančím společně z mnoha páry nohou a pociťuji, že velká teplota mimo areál se projevuje i uvnitř. Je hrozné horko, ale s tím jsem počítal, protože za podmínek, jaké tento letní den venku připravil, nemohlo tomu býti jinak. Marco ovšem zahříval gramofony stále víc a víc a tanečníci se stále víc a víc potili. Naštěstí jsem potkal jen pár smraďochů a ti se odporoučeli v rytmu techna hodně rychle do hloučku pařmenů mimo mé území. Marco Bailey předvedl kvalitní sound, po kterém následovalo další zahraniční umělecké dílko, Luke Slater.

Gayle San

Luke prošel různými změnami, jak zvukovými a produkčními, tak dosti radikální změnou vizáže. Jeho osobní prezentace u mě vyvolala dojem dosti strhaného člověka, unaveného vším tím co dělá. Nevím proč, ale osobně si myslím, že černé prořídlé vlasy a propadlé tváře z muže jeho kvalit přitažlivého jedince neudělají. Dříve vypadal mnohem lépe, ale nejsem tu od posuzování toho, jak kdo vypadá, ne? Lukeovo hraní mělo v celku nápad, odvíjelo se fajnově a v rytmu techna, což při jeho elektro experimentování a vlně minimalismu bylo víc než vhodné. Luke se hodně soustředil na to, jak bude prezentovat svůj sound, komunikace s lidmi se tudíž tuto noc rovnala nule. Ale tím líp pro pozorovatele, můžou alespoň psát, že byl soustředěn, nepokazil žádný mix a odvedl skvělou práci. Mě se za tu hodinu a půl zase až tak skvělá nepozdávala. Ale vše se musí brát s nadhledem a také s vědomím, že ne každý všemu rozumí. Tedy teď myslím sebe a hudbu :o)) Ovšem na co jsem opravdu čekal celý ten čas a těšil se jak malý chlapec, byla ta dáma která měla nastoupit po Lukeovi. Dáma s velkým D a miláček mnoha lidí, kteří jsou ochotni jet kdykoli a kamkoli, jen aby ji zastihli. Dokonce jsem zaslechl i jeden pikatní návrh na to, jak udělat něco velkého, aby Gayle San na přítomné nikdy nezapoměla. Ale to tu prezentovat nehodlám, nerad bych způsoboval pohoršení :)

Gayle San, singapurská kráska, šarmantní a usměvavá drtička hudebního průmyslu zvaného techno. Gayle jsem měl možnost slyšet několikrát a pokaždé když hrála, vyvolala ve mě a i v okolí pocit, že snad musí být bohyně. To, jak dokáže zahrát, jak u toho dokáže prezentovat nejen samu sebe, ale zapojit do hudby celý dav, je prostě neuvěřitelné. Její začátek se nesl v duchu parádního techna znějícího jako karibské tamtamy na prosluněných plážích někde v karibiku, prostě nádhera. Rytmy vzbuzující respekt a chuť tancovat, to je jediné přirovnání, co mě napadá. Chvílemi se Gayle prala s technikou která trošku zlobila, ale i přes tyto nepříjemnosti vystřihla nejlepší set, co se tu dnešní noc hrál. Gayle to prostě rozjela jak se patří a předvedla, že techno v rukou ženy má vždy své unikátní kouzlo. Není to jen zbraň, která seká hlavy, je to i pohlazení a člověk, který to pohlazení opravdu cítí, vydá ze sebe uplně vše. Tančíme, křičíme, zvedáme ruce a Gayle, Gayle se na nás směje, mává a předvádí nám, jak moc jí záleží na nás všech, na všech, pro které tu dnešní noc je. Děkujeme, Gayle, byla jsi báječná. Nemůžu uvěřit, že její set utekl tak rychle a ani se mi moc nechce poslouchat ještě někoho jiného. Únava mě ani tak moc netrápí, ale mé stále se opakující a neutuchající bolesti zad mi dávají najevo, že holt už nejsem ten pružný čéša hopsající vepředu až do ranních hodin.

Jdu se projít, koukám kolem sebe a opět se přesvědčuji, že atmosfera je tu velmi nabitá. Lidé se baví všude kde se dá. Plno není, ale to nevadí. Stánky s oblečením, které jsou pro párty tak typické, se nyní vynechaly a chodby zejí prázdnotou. Zato zahrádka je skoro po celou noc zaplněná k prasknutí. Tady se popíjelo, setkávalo, povídalo, jedlo a dělo prostě vše až na tanec. Druhá stage dávala zase prostor pro nováčky zaregistrované na doméně idj.cz a celá noc se nesla ve veselém soundu elektroporgressiveminimal music :o))) To je škatulek panečku že? Snad jsem se trefil alespoň do jedné. Druhá stage, nabízející mnohem nižší teplotu než ta hlavní, sloužila tentokráte spíše jako odpočívárna a chladírna těch rozpálených. Sedačky nebyly ani zdaleka tak vytížené, jak tomu bývá zvykem a tak se všude dalo bezproblému uvelebit a odpočinout si.

Vracím se opět na scénu, tu hlavní. Hrající Cari Lekebusch s jeho typickou bekovkou na hlavě poskakuje a víří vzduch pro mě naprosto neznámými skladbami. Je to fajnové, ale tancovat už nemohu, chvílemi se mi tedy podaří vysunout nohu i jiným směrem než krok kupředu, ale v tak pokročilou hodinu spíše již vnímám beaty jen hlavou, tělo nereaguje. Cari ke konci setu předvedl asi to nejlepší co mohl. Slyším kolem sebe chválu a spokojenost a jsem zvědavý, jak naváže na takto rozjetou akci pět minut po šesté ten anglický blázen, hrající pod přezdívkou Mark E.G.

Mark s hlavou ozdobenou bodlinkami a hubou tak gumovou, že by mohla konkurovat Micku Jaggerovi, pokládá první desku. Bum!!! To nebyla rána první skladby, to bylo intro které jsem vůbec nestihnul. Velmi osobité a velmi divné. Mark nezačal tak, jak si ho pamatuji z minulosti, zběsile a hutně, ale vyšvihnul svou divadelní show bez záznamu. Prostě v tu chvíli hrál něco, co se absolutně nehodilo na čas, ve kterém účinkoval. Mohu to přirovnat snad k jedinému, zabil to tam. Vydržel jsem jen 15 minut, musel jsem už jít, tudíž nevím, co předvedl dál, věřím že to byla show, ale jestli jí podpořil i hudebně, o tom si nechám už jen vyprávět.

Rekapitulace to byla se vším všudy, s kvalitní hudbou, se spoustou přátel a známých a ve starém a dobrém a horkém Boby centru. Za sebe mohu říci jen jedno, díky za to Brno. Teď už jen počkat co bude dál a těšit se na další pokračování které bude opět ve znamení kvalitního techna.