REPORT
Report z 16. narozenin klubu Roxy od Myclicka
Občanský průkaz dostal klub Roxy už loni a uprostřed týdne se mu za gramofony poklonili domácí jezdci. Šestnáctiny proběhly ve velkém stylu a přímo z kosmíru s ještě žhnoucími sluchátky přifrčel Tom Middleton! Holící strojek tenkrát zapomněl na planetě Zemi, přímo na palubě své lodi ovšem nezahálel a s pomocí anglicko-českého slovníku si vyrobil představení přesně na míru a místo svítícího meče rytíře Jediho pak mával do rytmu lampičkou, větrákem a ještě hartusil do mikrofonu. Ale hlavně hrál a to úplně všechno - od diskošek po drum'n'bass. Díky Tome a šťastný let, jsi fakt nejlepší!
Co jste vlastně dělali před šestnácti lety?
Jak jste na tom s pamětí? S tou dlouhodobou i s tou krátkodobou? Vzpomenete si ještě, kdy jste ty velké dřevěné dveře v Dlouhé ulici 33 otevřeli poprvé? Nevím přesně, zda šlo zrovna o červen, ale je docela možné, že jsem v tomhle klubu před šestnácti lety byl a viděl bych to na nějaký koncert s tím prazvláštním podpisem D Smack U. Možná právě proto jsem v pátek cítil ono zvláštní chvění - určité vzpomínky se vymazat prostě nedají, stejně jako Roxy z pražských ulic jen tak nevygumujete! Čekal jsem tlačenici pamětníků neurčitého věku, čekal jsem boj o poslední vstupenky jako v případě nedávného kralování High Contrasta. A realita půl hodinky po otevření? Zmíněný vchod dokořán, před ním pět členů ochranky, kteří zatím nemají do čeho píchnout a jinak ani noha... "Milý Tome, to máš za to, že se neoblékáš do bílého nebo nehraješ drum´n´bass!" Ani tentokrát mě dámy u zrcadel nenaučily kouřit a nepomohla jim k tomu ani hezká tvářička, ani blonďaté vlásky, ani na první pohled vydařená krabička s velbloudem. Welcome drinky se teprve plnily jahůdkami do plastových obalů na dlouhých stopkách, vzhůru tedy do šatny zbavit se přebytečného břemene. Startovní číslo 5? Proč ne, alespoň mě neušlapou...
22:30 - příliš rychlá samota...
Ten pohled z balkónu byl nádherný! Od jedné stěny ke druhé natažené logo legendárního klubu, přičemž vlevo letopočet 1992, vpravo 2008 a na třech plazmách roky mezi nimi přesně v rytmu BPM poskakovaly v číselné řadě. K tomu strop plný nejrůznějších technických vynálezů, které vás zaručeně nenechají potmě a na lešenářské konstrukci římsky XVI. A teď hezky vzpomínejte na svou první párty na tomhle místě i s dřevěnými pařezy na parketu k sezení... Pokud něco DJ Yannick neumí, pak je to hraní pomalu a něžně. Potřebujete uspat vašeho hada Punťu? Pak mu prosím nevolejte, ani ho díky MySpace nekontaktujte! Je jedno, zda je parket prázdný, on prostě pitch na CD přehrávači stáhne vždycky mírně dolů a s klidným svědomím sáhne i po nové verzi The Man With The Red Face, kterou si do spárů vzali Mark Knight & Funkagenda. Prostě to tak chce, prostě to tak cítí. To Roman Rai, který rozdováděného Honzíka vystřídal dle plánu přesně po hodince, se představil v úplně jiném světle než v tom, které na něj dopadá na párty ZEN či ho malou červenou lampičkou oslňuje na Legendárních Vlnách... Svůj šanon s hitovkami, kterými vás na Bukanýru bezpečně rozparádí i v šest hodin ráno, nechal zkrátka a dobře doma!
Roman Rai
Bude snad hrát na sedmnáctinách Shur-i-kan a Jimpster?
Pro mě osobně byl jeho páteční set ten NEJ, který jsem měl od něj možnost za poslední rok slyšet! Žádné podbízivé šlágry pro úspěšně se plnící prostor, ale velmi inteligentní a neohrané skladby a to od začátku do konce, o preciznosti mixů nemá v jeho případě ani smysl diskutovat... Působil svěže, odpočatě a na jeho práci to bylo znát! A tak se tu Milton Jackson vedl ruku v ruce se Shur-i-kanem zásluhou Itzwotwedoo, Shur-i-kan sám se o pár minut později představil coby remixér skladby High Voltage pro Joela Harrisona a pokud bych měl zmínit konkrétní track, který poprvé Roxy rozeřval, pak to byla nová verze slavné Rolandovy Jaguar. Chtěli byste snad přesný tracklist Romanova setu, tak jako po všech těch velkých tranceových událostech? Možná by vám pomohla autorova památná věta, která tu v pátek také na pódiu zazněla: "Dal sem tam šest šurikanů a sedm džimpstrů a jako čau, ahoj..." :) Kdopak asi tak mohl lépe na jeho hru navázat než jeho dlouholetý parťák životem - DJ Bo.dan? Ten si minutu po půlnoci s opatrností sobě vlastní nejprve ztlumil odposlechy a vzápětí se pustil do další skládačky tohoto oslavného večírku.
Bo.dan
Září světla, září projekce, září tváře všech, co dorazili. A to není září!
V na můj vkus až příliš sladkém a nadýchaném setu (ostatně vždyť si ho sami poslechněte zde) zazněly i takové pecky jako Pjanoo od Prydzova projektu Pryda či nefrealandovský remix Smells Like Teen Spirit od Nirvany a v tuto pokročilou hodinu už se na parketu komíhaly stovky těl, při každém novém nájezdu následoval obdivný pokřik, ruce samy stoupaly vzhůru a každý tu jen zářil a smál se na celé kolo. Ta silná záře však na parket dopadala i z osmi otočných hlavic na stropu, podsvícená byla i lešenářská konstrukce, na šesti plazmách a plátnech díky VJi Martinovi v daný okamžik rotovalo jméno hrajícího, logo k výročí i důmyslná projekce, která vždy barevně ladila k záměru osvětlovače Standy na balkónu protějším. Pro našince už poměrně známá zarostlá postavička s mlynářskou čapkou se u gramofonů objevila pět minut před jednou, následoval pevný stisk pravice s předskakujícím Bohdanem, pár instrukcí ke střídání, Bóďa teď přihodil ještě nádhernou skladbu Hello Piano od Davida Westa, tolik provoněnou mořským vánkem a místo toho, aby se sál zalil paprsky právě vycházejícího sluníčka tam někde daleko na Ibize, ponořil se do červené. Ta byla díky výkonným reflektorům a žhnoucím plazmám a plátnům teď úplně všude.
No netančete, když vás k tanci vyzve on sám...
Z reproduktorů se teď stylově ozývaly fanfáry skladby Also Sprach Zarathustra od Richarda Strausse, které proslavila i Vesmírná Odysea a já po dlouhé době na tomto místě cítil ono příjemné mrazení. Tohle byl ten pravý impuls k přívalu radosti. Přivítal ho jekot a četné plácání rukama a on přivítal zase nás. Velmi originálně! "Dobrý den," neslo se teď několikrát prostorem a zdvořilostní fráze pokračovaly... "Jak se máš? Dlouho jsem vás neviděl! Těší mě! Smím prosit?" a pak vlevo "Tom" a jako dokonalý rým zase vpravo "Middleton!" Když si dostatečně za bujarého veselí vyhrál s panoramou, laserový paprsek olízl první stříbrné kolečko. Pro úvod si vybral stařičkou Big Fun od Inner City v hodně zajímavém editu, brzy přihodil další předělávku slavné Funky Town, pod níž se svorně podepsali Dave Lambert a Elektrokid a hlouček do půli těla svlečených cizinců na balkónu pookřál! Ti odvážnější nebezpečně balancovali u zábradlí nad obrovskou propastí, ostatní se chytli kolem ramen a jako na fotbale vyřvávali z plna hrdla onu nakažlivou melodickou pasáž, přičemž ten největší exhibicionista pískal v záklonu velmi pronikavě na prsty. Panečku, to bylo ale pod pokličkou uschovaných emocí, které teď s bubláním musely nutně ven! :)
Narozky nebo One Night?
Pokud bych chtěl svůj report odfláknout, mohl bych právě v tento okamžik napsat: "vzpomeňte si na jakoukoliv hitovku minulého století, ohlédněte se pár let nazpátek a můžete si být jistí, že také tahle věc v jeho setu zazněla." :) Postupně tak na povrch opět vypluli Underworld, Groove Armada, Beastie Boys, Eurythmics a obrovské množství bootlegů, editů a remixů dalších interpretů... Ale jak on všechny tyhle známé pecky servíroval! Za pultem dováděl stejně jako Marky a zatímco on v lednu otočil gramofon vzhůru nohama, Tom pozvedl CD přehrávač, aby na něj viděli také ti dole a hrál na něj jako na hudební nástroj, respektive efektně další track kouskoval a zároveň nás s mixováním The Bomb! Od The Bucketheads napínal. Stejně jako před časem na Vibrations, nezůstal ovšem ani chvilku v klidu! Sám si fotil publikum, sám se fotit nechával se svými fanoušky, několikrát přál do mikrofonu klubu vše NEJ, rozparáděný dav ještě více hecoval, jako malé děcko nadšeně ukazoval na CDčko s právě nalezeným trackem, který mu bude stoprocentně do setu pasovat. Jindy zase popadl lampičku a do dlouhých sirén s ní mával zleva doprava, pak totéž udělal s velkým bílým větrákem, osvětlovač mu mezitím rozblikal na rampě rychlý světelný efekt, že si mohl připadat opravdu jako ve vesmírné lodi a také VJ právě na plátně snímal zespodu vesmírný koráb. Nebo to snad byla muchomůrka? :)
"Tak Josefe, co bys rád?"
Do svého setu zařadil drum´n´bassový track, k němuž stylově přidal také vlastní rewind, ale i kytarovku, ploužák, došlo i na minimal a electro house a všech jeho deset prstů rozpalovalo mixážní pult doběla. On vyzkoušel snad úplně všechny funkce, když efektoval tak, jako by mu šlo o život! Ne, on nebyl kašpárek, on se jen znovu nechal strhnout tím, co vedle sebe slyšel a tím, co pod sebou viděl... Skoro to vypadalo, že si jeho historicky poslední track střídající Josef Sedloň vyškemral. :) Přeci jen se s Tomem velice dobře znají a skladba You Got The Love od projektu The Source, kterou kdysi tak od srdíčka obohatila Candi Staton, patří už po léta mezi Josefovy oblíbené. Zatímco se Tom teď ochotně s každým fotil, domácí Pete Tong se dal do výstavby svého narozeninového setu. A nezklamal... Také Petal od Wubble-U bude Josef zřejmě hrát do té doby, dokud mu někdo na desku v již notně opotřebovaném obalu omylem nešlápne, stejně jako Star 69 od Fatboy Slima. Během hodinky znovu upozornil na fakt, nakolik je ještě stále zamilovaný do Underworld a přestože měl košili propocenou skrz naskrz, nic to neubíralo na jeho standardně vysokém nasazení.
Josef Sedloň
Konečně se na tucky tančí i v chilloutu, navíc na zvuku, který je slyšet!
Už po dvaceti minutách začal vyskakovat nad gramofony do výšky, občas si tlesknul do rytmu, stále plný energie, stále tolik nadšený z několika tun posbírané muziky... To DJ Loutka rozhodně nemohl být nařknut z přílišné hitovosti a od čtyř hodin se jeho set nikterak nelišil od muziky, kterou servíruje měsíc co měsíc na své rezidentní noci Human Traffix. Pro mě osobně se jednalo o velmi anonymní set, jenž byl postaven na zvuku, který je hodně "fresh" a i v tuto hodinu spolehlivě ze strany na stranu nakláněl ty, kteří neměli na spaní v nadýchaných peřinkách ani pomyšlení. Vždyť ještě jeden se přece musí za gramofony postavit a z pódia si svými zázračnými brýlemi na tanečníky posvítit! Tak ještě na skok do chilloutu, kde to překvapivě po dlouhé době v objetí rovných beatů také slušně žilo a kde se i při setu hlavní hvězdy ve vedlejším sále svíjela dobrá pětadvacítka tanečníků a tanečnic. O muziku se tu starali Tomics, Dan Cooley, Airto i nedochvilný Lucas Hulan, přičemž co jméno, to změna stylu a tak si v perfektně vyzdobené dlouhé nudli přišel na své snad úplně každý. Půl pátá však kdesi v dáli odbila, tak ale honem rychle na kutě! To se nám mezitím ale hezky rozednilo... :)
Kdo jiný?
Mám pocit, že volba headlinera pro šestnácté narozeniny jednoho z nejznámějších pražských klubů nemohla dopadnout lépe. Vždyť kolik znáte univerzálních dýdžejů? Jasně, pár by se jich našlo, ale dokázali by sto dvacet minut hracího času napěchovat tolik různorodou muzikou tak, aby jejich práce dávala ve finále smysl? I přesto, že Tom tentokrát na svou vlastní tvorbu zapomněl a při míchání z mnoha mixů spíše nenápadně "utekl", přesto to v kotli pod ním nepřetržitě vřelo. Ale má to být vlastně všechno jen o mixech? Co on za tím mixážním pultem všechno stíhal - opravdu hyperaktivní chlapík... Roxy nám v pátek rozkvetla do krásy, atmosféra byla fantastická jako už dlouho na párty ne a protože pro přípravu tohoto mecheche bylo vynaloženo jistojistě velké úsilí, nezbývá než poděkovat všem, kteří se na tomhle kouzelném večeru podíleli. Jen jste si na sebe upletli bič. Ona ležatá osmička ve vašem logu vás k něčemu zavazuje - teď nám kluberům musíte dělat radost donekonečna! :) Tak se snažte, neusněte na vavřínech a vozte nám jen to nejlepší, to nejčerstvější a ať je váš měsíční program stále tak pestrý. Děkujeme moc a vše NEJ!
Video:
Tom Middleton @ 16th Anniversary Of Roxy part 1
Tom Middleton @ 16th Anniversary Of Roxy part 4
foto: palji palji@techno.cz, mhd mhd@techno.cz
video: martinah miss.martinezz@gmail.com
