Report z 16. narozenin Roxy s Tomem Middletonem od MGA

Do Roxy jsem dorazil asi po půl jedenácté a přivítaly mě milé hostesky, sklenka šampaňského a mně velmi známá melodie The Man With The Red Face. DJ Yannick začal pěkně od podlahy a musím říct, že k poslechu hrál naprosto skvěle a občas se mi i začaly hýbat nohy do rytmu, stejně jako pár lidičkám, kteří již tancovali na parketu. V prvních chvílích jsem si ale hlavně prohlížel obohacený světelný park, 6 plazmových televizí, široké plátno a krásnou výzdobu, která byla všude po klubu – květiny, zvláštní síťky se světelnými koulemi a obrovský stříbrný transparent "1992 Roxy Praha 2008" nad parketem. Vše bylo opravdu pěkně provedeno a pomohlo dotvořit atmosféru, jaká zde panovala po celou dobu. Zvuk byl totiž po celou dobu dokonale vyvážený a hudba linoucí se ze soundsystému byla přímo extatickou pastvou pro uši. Dlouho jsem nezažil party tak skvěle připravenou a provedenou po všech stránkách - užil jsem si jí na 100% a myslím, že i vy všichni, co jste tam byli. A že vás nebylo málo...:)

O Dji Yannickovi jsem se již zmínil a nemám moc co víc k němu říct. Sety Djů Romana Raie a Bo.Dana se mi v paměti slily v jeden, takže vám nedokážu přesně říct, co a jak kdo z těch dvou zahrál. Roman Rai příjemně navázal na Yannicka a Bo.Dan po něm pokračoval v plejádě rovných beatů a zajímavých zvuků. Dovolili si zahrát i pár pecek jako třeba současnou bombu Pjanoo od Erica Prydze aka Pryda nebo již starší Knight of the Jaguar od Cora Fijnemana, známou hlavně jako úvodní znělka The Essential Selection Peta Tonga na BBC Radio One. Oba připravili taneční parket na příchod mistra Toma Middletona (a že si tenhle titul zaslouží, na to můžete vsadit i svoje trenky) - zaplnili a roztancovali úplně plný parket a i lidi u barů a na balkóně... Očividně si své sety užívali a dávali do toho vše, ale pak nastoupil „ten jeden“, který zastínil výkony všech ostatních, co ten večer zahráli.

Tím jediným byl Tom Middleton. Začal skoro přesně v avizovanou jednu hodinu naprosto famózně připravenou nahrávkou českých frází. Během celého svého setu měl ještě pár podobných vložek a hojně využíval i mikrofonu, který měl stále po ruce. Ze všech těchto vstupů si pamatuji nejvíc přání Roxy k jejím 16. narozeninám, kdy Tom vzal do ruky pití, popřál vše nejlepší a dalších minimálně 16 úspěšných let, a z reproduktorů se ozývalo „Na zdraví!“. Toma si pamatuji z Vibrations jako mistra baviče a nyní tomu nebylo jinak. Dovolil si dokonce takové krkolomnosti jako zvednutí CDJ přehrávače skoro nad hlavu a následně jeho používání skoro jako hudební nástroj pomocí používání tlačítka cue/play. Další devizou jeho vystoupení byl úžasný výběr singlů v těch nejzajímavějších remixech – Plastic Dreams od Jaydee, Rez od Underworld, Superstylin' od Groove Armady v breakbeatovém remixu a Sweet Dreams ve mně naprosto neznámém bootlegu/remixu. Další ze skvělých dovedností Toma Middletona je perfektně zvládnuté ovládání efektové jednotky. Jen si říkám, jestli je úplně šílený, nebo naprosto geniální, protože co z klasického mixáku Pioneer dokázal „vytáhnout“ za zvuky bylo neuvěřitelné...:) Tom potvrdil, že je špička, a ačkoli se občas ani nesnažil o mix, je mu všechno prominuto, protože jeho styl je zábavný a některé skladby se ani srovnat nedají. Tom si totiž dovolil i hip hopovou a drumm'n'bassovou vsuvku, která byla přijata tancujícími veskrze kladně - byla to taková chvilková úleva po hodinu a půl trvajícím maratonu skákání, tleskání a tancování na rychlou hudbu, aby o chvilku později mohl naservírovat další dávku housových pecek... Těsně před třetí hodinou ranní se však za zády Tomovi objevil Josef Sedloň a já jen bez dechu, který mi vzal Tom svou parádní jízdou, čekal, co nám předvede, protože ho znám hlavně jako breakbeatového Dje.

Mé obavy se ukázaly jako nepodložené, protože Josef začal kultovní skladbou Petal od Wubble U a pokračoval v duchu trošku tvrdšího tanečního houseu po celou hodinu, která byla jeho hraní vymezena. Bavil opravdu skvěle a moc mile mě překvapil, že dokáže zahrát stejně skvěle rovně, jako zlomeně. Po Sedloňovi nastoupil Loutka, při jehož setu jsem byl už trošku unavený, ale opětovně zahraný „Muž s Červenou tváří“ v mně neznámém remixu ve mně dokázal probudit další sílu a energii a mohl jsem tak vydržet i na chvilku setu Chrise Sadlera, který nastoupil v pět ráno ve svých speciálních brýlích. Ten mě dokázal udržet tancovat ještě čtvrt hodiny, hlavně za pomoci zajímavého remixu Insomnia od Faithless (ten hlas Maxi Jazze prostě žeru), ale i ostatními skladbami, které se nesly v duchu tvrdšího, opravdu hodně tanečního, houseu. Bohužel, únava mně ale, jako již větší polovinu ostatních clubberů, přemohla a musel jsem nabrat kurs směrem domů...

Tahle párty se dá shrnout jen jedním: 10/10. Nic víc snad není třeba říkat. Kdo tam nebyl, ten má čeho litovat. Kdo tam byl, ten si to jistě užil stejně jako já. Pro mě to byla nejlepší klubovka za poslední rok... See ya another time in Roxy!!!

+ super zvuk
+ výkony všech DJs
+ malá fronta na baru v chill-outu :))
+ osvětlení, projekce, výzdoba
+ lidí akorát

- fronty na záchodech