Report z Human Traffix od FlyBoy Edy

Není tomu tak dávno, kdy v pražském klubu Roxy během rezidentní houseové noci dje Loutky - Human Traffix zaúřadovalo maďarské producentsko-djské duo Budai & Vic. Tento pátek jsme pak mohli přivítat dalšího statného hřebce z respektované německé tech-house stáje Plastic City. Nebyl jím nikdo menší než Jean F. Cochois aka The Timewriter. Talentovaného producenta, remixéra a dje v jedné osobě není třeba představovat, minimálně s ohledem na jeho rozsáhlou diskografii čítající hned několik alb, spoustu menších releasů a hromady oficiálních i neoficiálních mixů. Drtivá většina jeho tvorby vyšla právě na Plastic City, není tedy divu, že se v pátek večer všem fanouškům této kvalitní značky mírně zvýšil tep.

Ještě chvíli před půlnocí vypadal klub Roxy dost vyhasle. Lidí málo, na parketu se vlnilo pouze prvních pár odvážlivců, ohnivá voda zrovna netekla proudem a já se začal malinko obávat o osud pátečního večera. Když jsem se ale pozorněji zaposlouchal do tónů a beatů, které se linuly klubem, vrátil se mi klid. Za gramci se totiž pohupoval hradecký house-master dj Fun a už z jeho pozitivního výrazu ve tváři bylo jasné, že dneska se mejdan přeci jen povede. Dje Funa jsme kdysi měli coby hosta v Techno.Cz In Da Mix. Tehdy zahrál jako Bůh a ani tentokrát na tom nehodlal nic měnit. Za hodinu, kterou jsem strávil v zajetí jeho podmanivých beatů, jsem absolvoval zvukově až překvapivě rozmanitý výlet do euforického světa house music ala dj Fun. Maestro se usmíval, pohupoval a sázel tam jednu libovou desku za druhou. Pěkně si s námi i atmosférou pohrával, střídal jednotlivé odnože house music a s nimi související nálady, rytmy a tempa, z jeho setu byl cítit djský cit, nadhled a také jistota v tom, co dělá. Není divu, že se parket postupně zaplňoval a po chvíli už to byla čistá páteční Roxy euforka, jak ji máme nejradši. Kromě (nijak podbízivě) melodického deep-houseu s přiměřenými tech-house ambicemi jsme si vychutnali i najazzlé pasáže, spoustu harmonických deep ploch, sympatické disco a spoustu dalších hudebních odrůd blízce souvisejících s house music (anebo jejich náznaků - funky, soul atd.). Fun si kromě skotačivých rytmů hodně liboval v breakdownech, vždycky si nás trochu vyklidnil, nechal nás zasnít a pak nás promasíroval rozjetými beaty takovým způsobem, že ruce prostě musely jít nad hlavu. Stereotyp bylo něco, co byste v jeho setu hledali marně. Přiznám se, jsem byl příjemně překvapen, jak skvěle může tahle klubově intimní muzika fungovat v poměrně velkém prostoru jako Roxy. Fun se mi bez nadsázky postaral o předčasný vrchol večera a jeden z nejpříjemnějších house zážitků za poslední dobu.

Fun (vlevo) a Timewriter

Pokud by náhodu někoho omrzela juchajda dje Funa, mohl si pro změnu vyzkoušet hudební vkus či djský um dua Cubik & Diome vládnoucích chill-outu. Jejich sety jsem bohužel promeškal, když jsem se zasekl na parketu hlavní stage, stejně jako jsem těsně propásl Myclickův set v úvodu mejdanu. Ten večer jsem se zkrátka rozhodl hudební prožitek nijak nerozmělňovat chill-outem (i přes zjevné kvality účinkujících) a s napětím očekával nástup hlavní hvězdy – The Timewritera. Zvuk jeho desek miluju, je v nich harmonie, hloubka, hodně pocitů ale i určitá muzikální hravost. Jeho hudba poskytuje velký prostor emocím i fantasii, přičemž dává šanci jak poslechu tak tanci, očekávání byla oprávněně veliká.

Timewriter mohl na Funův set klíďo elegantně navázat, zřejmě se však rozhodl, že vzhledem k povaze své hudby/djského arsenálu bude mnohem lepší, když bude svůj hudební příběh vyprávět pěkně od začátku, postupně budovat a rozvíjet. Začal zlehounka, jemné tóny desek se pomalu rozlévaly klubem a navzájem se proplétaly, atmosféra byla plná vzrušení. Timewriter nikam nespěchal, podobně jako Fun si byl zřejmě vědom faktu, že kouzlo jeho desek nespočívá v rychlosti. Pohrával si s atmosférou klubu, stupňoval a gradoval. Bylo cítit, že ho hraní v Roxy toho večera hodně bavilo, proběhlo i pár vysloveně milých gest. Oproti Funovi, jehož set byl o něco více živelný a od podlahy, nám Timewriter zpočátku servíroval spíše poslechový a hodně klidný set. Ani to však nebylo na škodu, přinejmenším to byla zajímavá změna. Ale i on zřejmě holduje žánrové promiskuitě a rád si dopřeje nějakou tu divočinu, a tak jsme se v průběhu večera přesunuli od halucinogenního deep-tech-houseového blouznění i do více syrovějších, minimalističtějších a zkrátka říznějších sfér rovného beatu. Bylo by asi příliš lehké vystačit si pouze s charakteristikou tech-house v deep poloze. Toho večera na nás totiž Jean F. Cochois vyzkoušel spousty a spousty nejrůznějších odstínů elektronické hudby opřené o rovný beat. Kromě snivě hypnotických deep-tech-houseových rytmů, sem tam podpořených vokály, jako bych několikrát za večer zaslechl drobný náznak progressive, jindy jako by mistr lehounce kořenil electrem či nepatrně inklinoval k minimalu. Všechny ty tóny a zvuky se mi příjemně rozlévaly v mozku a seznam hudebních ingrediencí, jenž Timewriter toho večera použil, by rozhodně nebyl krátký. Pravda, z několika jeho mixů jsem měl trochu smíšené dojmy, ale jako celek bylo Jeanovo vystoupení velice harmonickou záležitostí. I přes to začala ke konci setu atmosféra v klubu mírně stagnovat. Možná to byl jen můj subjektivní dojem, možná za to mohl trošku rozvleklý konec zakončený navíc už tisíckrát slyšenými Underworld. Těmi následujícímu Loutkovi start zrovna dvakrát neulehčil.

Loutka

Přiznám se, že na Loutkův set jsem se hodně těšil, díky zdlouhavému konci Timewriterova setu snad ještě víc. Únava ale nakonec zvítězila (anebo jsem byl prostě moc, to je taky důvod, proč tento report postrádá názvy skladeb…:-D), a tak jsem se místo konzumace jeho pověstných housek raději odebral k domovu. Každopádně se jednalo o vynikající akci s výbornou muzikou, energií nabíjející atmosférou a sympatickými lidmi. Human Traffix sérii v klubu Roxy rozhodně vřele doporučuji. Na chvíli jsem měl totiž pocit, že cestuji v čase. A byl to pocit zatraceně příjemný, díky.