Report z Let It Roll od Lenky

Na další akci Let It Roll, která se konala pro mě v zatím neznámém prostoru tovární  haly Chirana, se dal čekat veliký nával, proto jsem vyrazila na místo činu raději dřív než obvykle. Podle fotek z příprav se nedalo odhadnout, jak bude hala velká, kolik se do ní vejde lidí a jak moc se budeme dělit o prostor. Ovšem z fotek mi bylo jasné, že páteční noc bude pěkný underground. Vybavila jsem se vrstvami oblečení navíc, lahvinkou něčeho ostřejšího a prozíravě i pevnými nervy.

V půl desáté jsem vylezla spolu s podobnými nadšenci z narvané tramvaje a venku čekala na opozdilé kamarády. Byla pěkná kosička, a tak jsem zimu zaháněla popíjením svého nápoje. S každou tramvají, která přijížděla, se vyvalily ven nové a nové řady lidí. Konečně vystoupily známé tváře a my rychle upalovali vyfasovat ty správné a potřebné pásky. Ještě předtím jsme využili služeb budek Toitoi, které byly umístěny venku na mraze. Těšili jsme se na backstage wc:)

Záhy jsme si všimli, že fronta na akreditace není ten správný vystihující termín, popisující neuspořádaný dav před jedním okénkem, kde visela na jedné straně cedule s nápisem: "Vstup za 450 Kč" a na straně druhé "Guestlist". Aha! Došlo nám, že tady někdo nezvládnul situaci – podcenil očekávaný nával lidí. Osamělé bludiště ze zábran, které stálo zcela nevyužité opodál živelného chumlu lidí, nám to jen potvrzovalo. Nezbývalo nám nic jiného než se nechat "vcucnout" davem a šnečím tempem se přibližovat k vytouženému okénku. S postupováním do útrob davu se situace stávala nepříjemná. Lidi se tlačili ze všech stran, chvíli jsem stála na jedné noze pak v poloze, která by se s nadsázkou dala popsat jako "ve tvaru písmene es, bž, fň, poté ve směru úhlopříčky". Hodina v té zimě byla nekonečná. Chlad šel nepříjemně od nohou, zahřívali mě jen nalepení lidé. Neustále mně někdo šlapal po botách. Můj batoh s fotovýbavou zažíval zatěžkávací zkoušku. K okénku se dostala jen jedna naše kamarádka, které jsme dopředu důvěřivě poslali naše občanky. Za chvíli jsme slyšeli její  hlas:"Mám to, ale nemůžu se dostat ven". Poté zjistila, že ji někdo v davu okradl o peníze.

Nálada začínala být na bodě mrazu, ale raději jsme se těšili dovnitř. Netušili jsme, že nás čeká překonání ještě většího davu u vstupu. Marně jsme hledali oddělený vstup pro akreditované, tudíž nám nezbylo nic jiného než  se poslušně postavit na konec davu. Ať už je to za námi! Můj optimismus se začínal vytrácet. Teorie psychologie davu dostávala konkrétní podobu. Někteří "charakterové" předbíhali, ale bohužel už jim nedocházelo, že tlačením se mezi lidi akorát zasekávali dav a znepříjemnili postupování ostatních. Do toho lidi plní kuráže ze zadních řad  začali hecovat a popohánět dav dopředu s myšlenkou, že se tak asi všichni dostaneme dřív dovnitř. "Sardinky hard" - hadr. Ztratila se nám část party. Opět jsem stála jen na jedné noze, pochvíli zády k hale a najednou se objevila nepříjemná překážka: povalené kovové zábrany ležící na zemi pod nohama lidí. S kámoškami jsme si do nich nechtěně zamotaly nohy a to byl konec. V tu chvíli se ze zimního spánku probral jeden zaměstnanec Securitas, začal návštěvníkům akce nadávat (vlastně za vlastní neschopnost zvládnout situaci) a pokoušel se zábrany zvedat, což v případě našich nohou udělal to nejhorší, co mohl. Najednou někdo zavřel část dveří a dav se začal nekontrolovatelně pohybovat v chaotických vlnách. S holkama jsme si jako vzpomínku odnesly spoustu modřin na noze. Opravdu nepochopím, proč "sekuriťáci" v hojném počtu nestáli venku cca 5 metrů od vstupu u kovových zábran a nepouštěli partypeople jednotlivě.
Podařilo se nám vyprostit ze zábran, ale jen díky tomu, že jsme nasadily zpátečku směrem ven z toho stáda. Rychlé rozhodnutí z bezvýchodné situace byl útěk. Probudil se v nás pud sebezáchovy a důstojnost. Během chvíle jsme stály u ohně, který někdo rozdělal v sudu. Měly jsme sto chutí sebrat se a jet domů. Line-up akce byl lákavý, ale nemusíme mít vše za každou cenu.

Těsně před odchodem na tramvaj jsme si všimli ještě jednoho nenápadného vchodu-východu, který sloužil pro lidi, kteří už byli okroužkovaní a chtěli se jít vyvětrat. Jelikož my už pásku vyfasovali u kouzelného okénka, šli jsme zkusit naši poslední šanci dostat se do vytoužené d'n'b svatyně bez újmy na zdraví. V hale jsme byli během jedné sekundy. Říkala jsem si, čím musí člověk projít, aby se dostal na akci, kde jsem si chtěla nejen užít hudbu, kterou mám ráda, ale i fotit a dál tím akci propagovat…

Po vstupu dovnitř po dvanácté (čekali jsme od desíti!) mě okamžitě praštily přes oči vychytané dekorace, projekce, světelné efekty, hudba, ale i živelnost skákajícího davu, kterou na techno party opravdu nezažiji;) Rozjuchaná Katcha servírovala desky a dav lidí se bavil. Dav, fronty, tlačenice, strkanice šťouchanice – to byla slova, která se nejvíce opakovala a před kterými nebylo úniku. Definitivně jsem se rozhodla, že fotit nebudu. Nehodlám riskovat zničení drahého foto-vybavení! Mrzelo mě to, protože jsem se na focení této akce těšila. Zároveň bych se svým fotoaparátem ráda ještě nějakou tu akcičku vyfotila;)

Další nepříjemná situace byla kolem takového malého detailu, na který čeští promotéři stále zapomínají - nedostatku i umístění ToiToi a absence vody. Pořadatelé nás postavili před volbu - buď budete chodit ven na mráz a riskovat tak zdraví nebo dovnitř a riskovat tak, jak se časem ukázalo, čvachtání ve fekáliích. WC místnost se při takovém počtu lidí během noci proměnila v jedno velké fekální peklo. Jasně, že si za to lidi můžou částečně sami, jelikož konali potřebu mimo půvabné budky. Zároveň však pořadatelé podcenili počet záchodů. Odhaduji, že jich mohlo i s venkovními být celkem15 maximálně 20kousků. A lidí? Tak kolem 4 až 5 tisíc?

Dosavadní negativní zážitky a dojmy částečně zachránila vysoká úroveň akce co se týče hudební, vizuální i produkční stránky. Tento díl Let It Roll nasadil pomyslnou laťku kvality zase o veliký kus výš. Škoda jen, že člověk není na baterky, že mu vadí zima, neustálé strkání lidí, že si neměl kam sednout a při představě potřeby na záchod na to radši zapomněl. Z vystupujících jsem si nejvíce užila DJ set El Horneta z projektu Pendulum, kterého doprovodil MC Verse, i když některé ohrané hity se opakují dokola. Během noci mě zajímalo, jak hraje "d'n'b veterán" Aphrodite a jaká je na vedlejší stage atmosféra. Ovšem při představě, co všechno bych musela absolvovat a jak dlouho by mě přesun na vedlejší plac trval, jsem radši zůstala na místě a těšila se na vystoupení Ed Rushe. Překvapení: Edu doplňoval MC Jakob! Ze začátku se mi jeho vystoupení moc líbilo. To z jednoho důvodu: notoricky známý Ed Rush je v ČR téměř jako doma a Jakobův projev dával jeho setu novou podobu. Ale postupně jsem měnila názor. Jakobův zpěv začínal převažovat a nedával moc prostoru, aby se mixovaný track víc rozvinul. Navíc některá hesla v češtině "Chci vás vidět tancovat" ve mně vyvolávala pocit, že se nacházím spíš na diskotéce, kde pouštěč cédéček hecuje lidi k tanci.

Blížil se konec vystoupení Ed Rushe a tím i příjezd mojí tramvaje, na kterou jsem se těšila jak na boží smilování, a to i přes to, že jsem se nakonec na akci dobře bavila. Nechci to nějak přehánět, ale chodím na akce už 12 let, takže mám s čím srovnávat. To, že bych se musela rvát dovnitř jak zvíře, chodit na záchod jak zvíře, nemohla si nikam sednout, celou akci prožít tak, že do mě neustále někdo vrážel, jsem ještě nezažila. Takové zážitky jsem si neodnesla ani ze systémů z Pekelných Dolů, a že to byl pěkný underground;) Promotéři LIR měli nepochybně hodně práce a starostí s přípravami, nervy s tím, jestli všechno klapne, jestli všichni avizovaní vystupující dorazí. Zorganizovali d'n'b párty, která byla jedinečná. Posunuli úroveň d'n'b akcí hodně vysoko. Za to jim patří veliký dík. Na některých nepříjemnostech se spolupodíleli někteří účastníci svým bezohledným chováním. Ovšem jako hlavní selhání promotérů vidím to, že podcenili očekávaný zájem a tím i nával lidí, pustili jich do haly větší množství než dovolila kapacita, nezvládli zajistit bezpečnou organizaci před vstupem a nezajistili důstojné sociální zázemí. Všechno zlé je ale k něčemu dobré: po prožité akci vím, že se můžu 100% spolehnout na lidi ze své partičky, jim patří díky za dobrou náladu a příjemnou společnost na párty.

foto: Jedi