Reporty z víkendu: Red Snapper i po letech nažhavili, Take Control zvukově neobstála

Red Snapper přijeli do Prahy s velkou ozvěnou. Po dlouhé době se vloni "znovuoživili", odehráli několik povedených koncertů a zavřeli se do studia, odkud semtam pronikly ukázky připravovaného materiálu. S novým saxofonistou dorazili i do Akropole.

Při hodinovém čekání v Akropoli jste sice mohli kapelu několikrát zatratit a rozhodnout se, že pokud hned nezačnou, fakt už odejdete. Jenže když pět minut po půl deváté odstartovali svůj set breakbeatovou našlapaninou Keeping Pigs Together okořeněnou hutnou basou a navázali k rychlejším tanečním beatům směřující Snapper, nezbylo než pokyvovat hlavou.

Vystoupení okořenili i novinkami. Jenže ty spíš atmosféru koncertu umrtvily. Písničce Wanga Doll sice nechybí chytlavý kytarový riff postavený na surových tónech saxofonu, jenže celek působí jako americká country. Podobně i další novinka Clam, kde použili motiv podobný These Boots Are Made For Walking u nás známější coby Boty proti lásce.

S blížícím se koncem znovu zabrousili do historie a jako přídavek naservírovali Suckerpunch. Oproti studiové podobě ji zrychlili, přidali na hutnosti a délce, a vytvořili tak regulérní taneční song zalitý hektolitry energie. Povedený závěr bohatě vyvážil průměrnou prostřední část koncertu. Red Snapper v Akropoli i bez MCho Deta ukázali, že toho ještě mají hodně co říct. Ovšem měli by si rozmyslet, jakým hudebním jazykem chtějí promlouvat. Aktuální tvorba ve srovnání s jejich dřívějšími věcmi obstojí jen těžko.  

Rychlý přesun do Abatonu, kde odstartoval akci Take Control Slovák Clive. Připravil homogenní selekci bez výraznějších momentů, která by seděla spíš do poloviny párty než na rozjezd. Zvuk byl ještě dobrý, tančilo se, jak si Clive pískal. Hluboké beaty občas vytasily drápky, sem tam a někdy příjemně zamrazilo v zádech. Trochu alibisticky zařadil po příchodu Klutea do svého setu i jeho melancholickou hitovku Hell Hath No Fury.

Jenže tady kladné hodnocení lednové TC končí. Výhrad je hned několik. Nerozumím, jak se můžou na kvalitní párty jako TC realizovat VJové, kteří podporují hrajícího DJe a vlastně i návštěvníky obrázky typu "Chcípni, je to tak", "Tanec-mazec" a jistým vrcholem jejich umění je natáčení tramvají na barrandovském kopečku. Později se sice pustili i do větších experimentů (promítání barev do černobílých obrázků), ale tentokrát videoprojekce jako nedílná součást párty neobstála.

Dobrý večírek ovšem dělá hlavně zvuk. Jenže po nástupu Survivala a jeho deepovějšího výběru se slabiny soundsystému objevily naplno. Převazbené spodky, při kterých bylo možné zaslechnout i řinčení plechů uvnitř Abatonu, střídaly přestřelené výšky, které se zapichovaly do zvukovodů jako rezavé hřebíky. Ke všemu navíc občas vypadávala část pravé reprobedny.

Je jasné, že DJ chce, aby byl slyšet, a tak jde na mixáku klidně i do červených. Jenže od toho jsou zvukaři (v pátek jsem je v Abatonu za pultem viděl tři), aby hudbu usměrňovali. Oni byli asi spokojeni.

Ani na dolní Radio 1 stagei to nebylo o moc lepší. Zněl tu sice milý breakbeat (třeba Freestylers – Boom Blast, Jump N Twist) prohnutý pod těžkým dubstepem, jenže vazbilo to stejně jako o patro výš. A tak po několikátém zkontrolování kvality zvuku na dnb stagei jsem před jednou opustil bojiště s nevyplněným přáním slyšet Klutea.

Možná mám přehnané požadavky na kvalitu zvuku, možná jsem jen zmlsaný Ostravou, kde je sound většinou vycizelovaný do nejmenších detailů. Můžete namítnout, že Abaton je velmi složitý prostor na nazvučení. Jistě, ale už i tam jsem zažil zvukově mnohonásobně náročnější koncerty (Bauchklang, Sperm festival), které zněly výborně.

Minulá TC tak byla důkazem toho, že  bez zvuku se prostě velká akce nedá udělat. A když není pořádně slyšet, co vlastně DJ hraje, nemůžete tady čekat kdovíjak nadšené hodnocení. Tak snad příště a do konce, Take Control of The Sound.