Report z Christmas Party od Čéši

Přijel sem do Pardubic už něco málo po půl desáté, a to již stříbrné placičky roztáčela Ladida. Kontrola u vstupu: "Dobrý večer, nějaké drogy, zbraně?" "Nene, nepotřebujeme…" Děkujeme a postupujeme do fronty na šatnu, je dlouhá, utíká rychle, bunda, deset korun, díky, pohoda :) Zpět k Ladidě, krásce, královně, prostě bohyni …pardon, omlouvám se, ta fantazie… slyšíte dobře, nespletl jsem se, stříbrné a placičky protože Ladida hrála převážně, ne-li takřka vše, z CD. Nevadí, to už je přeci standart. Její set se táhl trochu ve stylu minimal, ale velmi hutný a šlapací minimal, žádné skřípání a vrzání, ale tvrdý beat, doprovázený hutným zvukem, vibrujícím skrze velmi silnou aparaturu, která je již v L-klubu samozřejmostí. Bohužel jsem si po Vánocích nacpal břicho a zapomněl jsem si nacpat ucpávky do uší, ouvej!

Po Ladidině setu se začal kolem ní podezřele motat nějaký pán…. Ááá, vždyť jasná věc, to je Tokár, náš brat zo Slovenska, trošku schudol, hmmm páči sa, páči. Přivítání s Ladidou a šup, už si to šteluje s barovým stolečkem k DJ pultu. Copak? Bude občerstvení? Nene, to jen Toky potřebuje „oporu“ pro svůj laptop… Něco zkoumá, kouká, vypojuje, zapojuje a volá. Volá dráteníka, dráteníka co se vyzná ve spletitém systémů drátů, kabelů a všeho možného. Nešlo by do budoucna udělat gramce a CD přehrávače bezdrátové? Nějaký patent na bluetooth nebo tak něco. Ehm pardon, nechal sem se unést budoucností… Takže Toky má naštelováno, zapojeno a začínáme. Copak to slyšíme? Že by Toky změnil sound? Koukám, poslouchám a zrazu… masaker!!! Toky si nás jen hezky pěkně uklidnil a připravil pro slovenskou řežbu. Už víte jak se na Slovensku porcuje technař? Ne? Tak to si zajděte na Tokára, nekompromisní, chladný avšak tanečně super nabytý set, který vás rozhodně rozpálí. Krájíme, tancujeme, nestačíme s dechem, to je pan Toky, pro mě opravdu nejlepší set večera, klobouk dolů chalan, ďakujeme.

Spolu s námi Tokymu na konci setu děkuje i další pán a tím je Mark Antonio, ten si také hezky šteluje laptop na vzhledném podstavci. A je tu opět dráteník, zase přišel jeho čas, copak? Nefunguje jeden gramofon? Ticho! Už ani beat. Minuta se zdá být nekonečnou, i když je jen 60tivteřinovou. Nevadíííí, přeneseme, zapojíme, Ladido, prosím, podrž mi tady to, šoupnem sem tamhleto, posunem toto a hrajem! Mark Antonio a jeho italský zvuk. Nevím sice co to přesně znamená, italskou znám jen zmrzlinu, ale jeho sound nenechal odpočinout nikomu z tancujících. Musím si ale odskočit, nene, nebojte, report z WC tu nebude. Jdu na druhou stage. Ta se pro letošek z nám známého DnB změnila v Trance stage. Tóny tu udržoval na hlasité úrovni zrovna Michael C, kroutil čudlíky a někdo mu v repráku zpíval. Jojo klasika, trancík a roštěnky v první řadě :o) Jde mu to, lidi se baví a já se někde asi zdržím…

Po Marku Antoniovi, nastoupil headliner dnešního večera, Charles Siegling, polovina projektu Technasia. Na velkých plátnech pod taktovkou VJ Martina se objevují fotky každého účinkujícího, prolínané online kamerou a gogo dancers. Hezké, líbivé a funkční :) Charles hrál dle mého svůj standardní set se spoustou zvuků, které působily uceleně a hravě. Někdy to pro mne upadlo do monotónosti, ale nebylo to špatné. Víte, bohužel nejsem znalec a nepovím vám žádný track, ani nic z toho do se po celou noc hrálo. Nepoznám to a hlavně bych si to stejně asi nepamatoval :o)

Musel sem si ale odskočit opět na druhou stage, tam si dav postupně a velmi hezky získával, po dlouhé době dorazivší, Michael Burian. Z toho co jsem měl možnost slyšet bylo patrné, že si to užívá, a lidé naproti němu také. Trošku tvrdší sound nebyl na škodu a jsem rád, že lidé měli zrovna takovouto alternativu k technu…

Posledním, na koho mi síly tento večer zbyly, byl malý, velmi zarostlý, samurajům podobný Takaaki Itoh. Nejprve jsem ho nepoznával, vypadal fakt hustě. No a to co spustil by se dalo přirovnat maximálně k velmi mrštnému meči katana s ostřím jako břitva. Sekat, krájet a pořád dokola tak, až z nás nic nezbude, tak v tomto duchu se nesl celý jeho set až do chvíle než jsem byl únavou donucen opustit prostory mého oblíbeného L-Klubu. Džejára jsem tedy neslyšel, ale pokud z L-Klubu něco zbylo, tak to tam dodělal a asi šetří na rekonstrukci :o)

Celkově shrnuto podtrženo, opět skvělý mejdan v čele s kvalitními DJs a super atmosférou. Bylo dýchatelno, dalo se hýbat a hostesky rozdávající alkohol a ovoce byli super zpestření.

Nezbývá mi nic jiného než poděkovat, popřát všem hezké svátky které ještě pro mnohé z nás trvají a uvidíme se zase příště.