Report z Transmission od Myclicka

Jan Johnston: jediná žena i jediná zpěvačka tohoto večera...

Jsou elektronikou prošpikovaná alba, k nimž se i po deseti, patnácti letech rád vracím a BTho album ESCM k nim rozhodně patří. To není deska, to je prostě učebnice s nádhernými obrázky. Vždycky, když se na displeji objeví osmička a po pár vteřinách ona tak něžně zavzdychá první slůvka skladby Remember, srdce to nevydrží a začne sálat. Inu za Jan Johnston šel bych možná i světa kraj... Naštěstí mi tohle cestování agentura United Music poněkud usnadnila a kromě absolvování devíti stanic metrem a pár kroků chůze, jsem pro setkání s ní už nemusel udělat vůbec nic! Bez letenky, bez poplatků, bez balení kufrů - co víc si přát? Stačilo jen vyšlápnout schody eskalátoru na stanici metra Českomoravská, který při cestě za kulturou nějaký vtipálek vypnul a potom už jen pár kroků nás všechny dělilo od halovky, v níž dnes bude hlavním jmenovatelem trance... Bezpečnostní opatření jsou v Sazka Areně opravdu přísná. Do košíčku telefon, mince, klíče, batoh se projel na stejném pásu, který najdete v samoobsluhách, ještě pro jistotu oskenovat každičký záhyb mého těla a vzhůru do šatny a pak o patro níže přímo do sálu!



DJ San

Oheň, voda, vítr být...

Bylo deset minut před devátou a z reproduktorů hrála slabě podkresová muzika. Přímo na pracovišti DJe se teď DJ P@co zabýval posledními úpravami, aby hrálo přesně na čas všechno tak, jak hrát má, v rychlosti vyzkoušel také mikrofon pro dámu očekávanou a poté zmizel v zákulisí. Přesně v devět si své nádobíčko na vyvýšený stupínek přinesl DJ San. Zamával jen zběžně do davu a přesto, že nás před pódiem právě nestály tisíce, přivítal ho silný pokřik a aplaus. Jaký to rozdíl oproti klasické párty v klubu... Už od prvních okamžiků! Ještě předtím, než se holandský host pustil do díla, předcházelo jeho setu připravené intro v projekci se zdařilou grafikou, která představila koncept Transmission IV včetně jednotlivých elementů života. Tím prvním byla země a do výšky tu přitom stříkala z vodotrysků skutečná voda z bazénku před pódiem. San zmáčkl zelené tlačítko Start jednoho z přehrávačů a ty basy nás málem poslaly z jedné strany haly na tu druhou! Opravdu mocný zvuk, opravdu zátěž pro uši - nezbývalo nic jiného, než o pár kroků poslušně ustoupit před touto silou zpět. A ti nedočkaví se okamžitě začali v divokém tanečním reji vrtět, protáčet se, lámali se v pase, zvedali ruce nad hlavu a v zápěstích kroutili s barevnými lightsticky - ano, jsem tady správně... Ale co to?



San & Jan? Zatím jen San! Kde je Jan?

V prvním mixu se beaty obou skladeb poněkud pocuchaly, i v druhém se nedařilo, také třetí byl nepřesný. Mohlo to znamenat pouze tři věci... San se buď ocitl v zázemí, které se proti němu spiklo, jednoduše neměl svůj den nebo by potřeboval ještě pár lekcí ve škole, kterou před časem s odřenýma ušima dokončil. Naštěstí to těm na parketu vůbec nevadilo - většinou stačilo zatleskat s rukama nad hlavou, případně párkrát pokynout do rytmu a pokřik ho vzápětí ubezpečil, že je vše v nejlepším pořádku. Vždyť oni se sem především přišli bavit a ne si mnout svůj badatelský vous! Mě osobně potěšil se zařazením The Fall od Way Out West, nechyběla ani jiná postarší věc - Tiëstova Lethal Industry, celkově byl však set značně nevyvážený... Vůbec ne plynulý příběh, spíše takové tápání v archivu bez ohledu na to, zda spolu jednotlivé tracky budou ladit. Také máte pocit, že ta tučná písmena v programu: DJ San feat. Jan Johnston v reálu znamenají, že mu tahle kráska bude dělat milou společnost přidělených sto třicet pět minut? Och vy bláhoví... Její hlasivky by dostaly asi pořádně zabrat! Ovšem v půl jedenácté už jsem poněkud znejistěl. Přijela ona vůbec nebo jsme se jen stali obětí dalšího podvodu?



Jan Johnston

"Sane pusť to! Já vám dvacet minut zazpívám, ale pak už zase musím letět!"

Deset minut nato se konečně bosá a v krásných bílých šatech objevila na pódiu, po němž se následně po celé jeho délce s mikrofonem v ruce proběhla. Původně jsem čekal improvizaci do Sanova setu, nakonec to dopadlo tak, že ten za svým pultem pustil dopředu připravený záznam pěti skladeb, v nichž se vyjímala i tolik úspěšná Flesh. Nejednalo se ovšem o základy, do nichž by Jan zpívala živě, nýbrž o skladby původní, přes které ona svůj hlas živě kopírovala se záznamem či hecovala publikum, jež ji okamžitě přijalo. V samotném závěru svého dvacetiminutového vystoupení ještě chytla Sana za ruku, oba dva si zaskákali před CD přehrávači do rytmu, následovaly úklony, mávání a... A to bylo úplně všechno, vážení! Vlna zklamání mě polila okamžitě - kvůli tomu sladkému hlásku jsem sem přišel a dostal jen dvacetiminutovou porci. Škoda! San přihodil ještě další tři (teď už mixované) písničky ze svého šanonu s CDčky a ve čtvrt na dvanáct si další intro s vemlouvavým hlasem vydobylo pozornost parketu, který se mezitím obstojně zaplnil. Další element, bez něhož by život nefungoval, se hlásil o slovo a to voda! A ta také byla následně na všech plátnech k vidění nejčastěji.



Above & Beyond

"S cigaretou na naši nuda pláž nelez!"

Tedy, když pomineme to nezbytné logo Transmission, otáčející se v prostoru, reklamu na Staropramen (správně - kdy jsem se naposledy bavil jinak?) a PRE. Logo Pražské energetiky bylo poměrně na místě - vždyť všechna ta světla, projekce, výkonný mlhostroj a hlavně pět laserů, které se poprvé ohlásily ve tři čtvrtě na dvanáct, to vše spotřebovalo opravdu nebývalé množství elektřiny! Až jsem si vzpomněl na všechny ty katastrofické scénáře o docházejících zásobách energie, které jsou spojeny s hledáním alternativních zdrojů... Tou dobou už za CD přehrávači řádila dvojka Above & Beyond a na parketu začínalo být poněkud těsno. :( Věru ne příliš tolerantní publikum se tu nacházelo, k tomu si přidejte množství alkoholu a rozkládajících se chemických preparátů v krvi a vyjde vám jen rovnice, v níž se limita blíží vašemu odchodu na tribunu! Snad jen ohrožování cigaretami neprobíhalo v takové míře, jako tomu bývá zvykem na jiných nahuštěných místech. Všichni byli dopředu upozorňováni, že se na parketu nekouří a s cigaretou vás dokonce dovnitř do sálu nevpustili, i od toho tu byla placena ochranka. Jenže víte moc dobře, jak je to s tím zakázaným ovocem a jaké dělá frajeřina divy... I přesto, že teplota vzduchu byla díky klimatizaci moc příjemná, přesto byli cestou na tribunu k vidění polonahé postavy, na nichž všechny svaly hrály a barevné obrázky upozorňovaly na šikovnost či nešikovnost tetujícího.



Ferry Corsten

"Pokud jsi nevečeřel, pak sáhni do své kapsy hlouběji..."

Cestou za vysněným pohodlím jsem měl možnost vyzkoušet si i aktuální ceny v tomto kruhovém komplexu. Red Bull šedesát stejně jako panák vodky, přičemž jsem byl hned na úvod hbitě obrán o padesátikorunu. Nicméně omluvy jsem se dočkal - musel jsem jí věřit, měla tu frmol a hluk... Co tu máme dále? Půl litru coly stejně jako chipsy za čtyřicet, s jídlem už to bylo horší a jednotliví prodejci poměrně sladěni. Bageta, klobása, kuřecí maso, langoš, bramborák, kousek pizzy - to vše v rozmezí šedesáti až sedmdesáti kaček. Naštěstí jsem tu nebyl na ochutnávce gastronomických zázraků, vydatnou večeři v žaludku ještě stále cítil, jde se tedy opět za kulturou. To posezení přímo proti pódiu stálo za to! Jen tady jste se mohli plně kochat krásou současných technických vymožeností. Na projekci se díky zvolenému elementu proháněli delfíni, vše bylo laděno do zelené barvy moře, paprsky laserů dosáhly až sem, svoji úlohu tu ovšem měly také tanečnice a byla na ně radost pohledět. V průběhu večera do rytmu předvedly svá vkusná čísla s deštníky, o hodinu později tu létaly jiskry z konců tyčí, kterými tu rychle točily, k tomu před nimi na kraji pódia šlehaly plameny do obrovské výšky (ještě, že voda byla tak blízko) a pokud snad trpíte strachem z výšek, pak se vám musel zatajit dech při pohledu na odvážné dámy, které ve výšce visely na střídačku hlavou dolů či šplhaly vzhůru. I takto zezadu to byla pastva pro oči a díky za ni! Přestože oba členové Above & Beyond tak snadno rozhýbali dav, přesto jsem se totiž nudil...



Christopher Lawrence

Ferry loves Fire!  

Vždyť ty skladby si byly tolik podobné a struktura setu navíc stále stejná! Čtyři tracky s omezeným výběrem zvuků, pak jedna zasněná zpívánka s laciným textem pro uvolnění a pak zase rychle kupředu, zpátky ni krok a zase zpívánka a takto stále dokola. Takže díky za tato taneční čísla, díky za poutavé předěly s plastickou videoprojekcí, protože jinak bych si zřejmě ukousal svých deset nehtů a je docela možné, že i všech dvacet... Mnohem poutavější materiál a mnohem lépe vrstvený set jsem zaregistroval až po krátkém intermezzu třetího z elementů - ohně. A ten také následně provázel vyloženě ohnivý set Ferryho Corstena a až na vyhýbání se všem těm tanečníkům, kteří byli na parketu podstatně rychlejší, jsem si ho opravdu užil. Prostor pro vyjádření a možnost postavit se alespoň na půl hodinky před zaplněný parket na stejné pódium jako všichni DJs tohoto večera, připadla ve tři čtvrtě na tři také na partu, která se starala na této akci o ty zmiňované báječné projekce. Vision Impossible! Nic převratného tu však nenabídli a zřejmě jen moje chyba, že jsem od těchto šikulů přes vizualizace očekával více!



Scott Project

After party? Děkuji, maximálně v peřinách... Bílých samozřejmě! :)   

Ve čtvrt na čtyři vystřídal holandské profíky Christopher Lawrence. Tomu zase jen pro úplnost předcházela projekce oslavující vzduch! Příjemně jsem si s ním zavzpomínal na hitovku let minulých - Café Del Mar od Energy 52, ovšem krátce nato jsem se vydal opět na ústup. Na parketu to vřelo, lokty létaly divoce do stran a marně jsem hledal v těch skladbách hlubší myšlenku, něco takového, co by ve mně vzbuzovalo nějaké emoce. Kovadliny neměly šanci vychladnout, kolem mě neustále svištěly ty nekonečné plochy, naštěstí ve srovnání s úvodním Sanem míchal pán, na něhož padl stín podezření v souvislosti s falešnými hlasy před vyhlášením výsledků ankety DJ Magu, opravdu precizně. Půl pátá se ovšem blížila a s ní i pro mě dopředu naplánovaný čas odchodu... To, jak zahrál Scot Project, už ze mě bohužel nedostanete, omlouvám se. Ani reportu z after party v Retro Music Hall, k níž přemlouvaly ampliony automobilu s nálepkami Fajn Rádia před vchodem, se nedočkáte. Nebyly síly, nebyla ani chuť - bohužel! :(

Tak kdy bude pětka?

Když bych ho sebou měl, normálně bych ho před tím monstrem v sobotu v půl páté ráno smekl, takhle jsem se omezil pouze na zdvižený palec... Řeč je o klobouku, který by se mi pro tyto případy čas od času hodil! Agentura United Music se svými partnery postavila ve Vysočanech za velmi krátkou dobu chrám přecpaný přepychovou technikou, z níž oči i uši přecházely. Až na pár kolabujících jedinců, s nimiž si množství zdravotníků zajisté poradilo, bylo vše dotaženo do posledního puntíku a za výsledkem tuším i několik bezesných nocí organizátorů. Každá uskutečněná akce znamená pro pořádající agenturu novou zkušenost, která ji v profesním růstu zase o chloupek posunuje, což je jenom dobře a jen tak dál! A proč takové ódy, když mě už dávno trance nebaví? To už je můj problém, to kvalitně odvedenou práci na téhle monstrózní akci nijak nesnižuje - tohle bylo opravdu profi...