Report z Pohody od Lenky

K našim bratrům se naše parta - výprava z Čech, nakonec rozhodla jet vlakem, který vyrážel z Kolína za svítání. Já osobně jsem větší část dlouhé cesty prospala a probudila se až před hranicemi. Pak jen hupky dupky skrze Vlárský průsmyk a za necelou hodinku už jsme stáli na nádraží Trenčína a to s velice početným davem lidí, kteří se sjížděli ze všech koutů Slovenska. Začínali jsme se obávat nejhoršího: jak se vejdeme do kyvadlové dopravy, která sváží lidi na místo činu – trenčínské letiště? Autobusy naštěstí jezdily dost často, ovšem stejně jsme se nevyhnuli pořádné tlačenici před busem i v něm, což v tom vedru bylo téměř osudné. V buse jsme se všichni hromadně vykoupali ve svém i cizím potu, ale za chvíli jsme byli vyplivnuti z toho přehřátého stroje ven a hurá na Pohodu:)))

Tetelící se vzduch na silnicích na letišti naznačoval, že tropy přišly i na Slovensko a že zažijeme opravdu žhavý víkend. Chladil nás pouze silný vítr, což zrovna nebylo štěstí pro létající stan, který by vzlétnul snad až na oběžnou dráhu nebýt plotu, který ho zachytil. My jsme si naše stany radši důkladně přikolíkovali. Z centra festivalu (z pěkné dálky) se linuly hudební zvuky a já poznala českou kapelu Gaia Mesiah, což mě nalákalo jít do areálu...



Na začátek ale musím nezasvěcené uvést do obrazu: totiž název festivalu Pohoda má opravdu mnoho společného s oním pozitivním prožitkem, s pohodovými emocemi. Člověk má pocit, že je na festivale jako doma. Kromě toho, že si může vybrat z veliké nabídky hudebních žánrů, divadel, filmů a dalších atrakcí, a sestavit si tak fesťák podle svého vkusu, je o něj pečováno na každém kroku. Není totiž v tom vedru nad všudypřítomné cisterny s pitnou vodou, kropící vozy či hadice, darovanou pokrývku hlavy, sprchy s vlažnou vodou a se sprcháčem k tomu... Na Pohodě dokonce existoval dětský park s profesionálním hlídáním dětí a speciální stanové městečko pro rodiny s dětmi. V areálu bylo i 7 zdravotnických stanů s ledničkami pro vaše léky. No a znáte jiný festival takového gigantického formátu, kde by se dbalo na třídění odpadu? Co se týče občerstvení, tak na každém kroku se čepovalo pivo, Kofola a všude vonělo jídlo. Před neúprosným pařákem jste se mohli schovat na nejrůznějších zastíněných místech. Měla jsem pocit, jako by to, co se na našich festivalech považuje za nadstandard, je na Pohodě úplně přirozené a dostává se vám toho plnými doušky.



Ale teď už k hudbě: první kapela mé letošní Pohody byli našinci se světovou pověstí Sunshine. Přišla jsem zrovna do největšího varu, kdy zpěvák Karel Buriánek vyhecoval lidi, aby přelezli zábradlí a pařili těsně pod podiem. „Sekuriťáci“ to na chvíli povolili, atmosféra byla živelná, ale po chvíli fanoušky nahnali zpět za přísně se tvářící zábrany. Zpěvák ještě vzkázal, že kdyby to bylo na něm, tak by zábrany zrušil, ale ochranka byla už nekompromisní.



Cestou po rozsáhlém areálu jsem narazila na Nay Tanečný Dom, kde nejrůznější kapely představili svoji hudbu a ještě lidi naučili příslušnému tanci. Výborný nápad! Jednalo se o velký, provzdušněný stan se dřevěným parketem, na kterém zrovna hrála část kapely Boban i Marko Markovič orkestar (SRB) balkánskou dechovku a lidi tančili jako o život. Na molo se občas vyškrábal nějaký roztančený človíček z davu a doslova šílel na balkánskou smršť rytmů. Během vystoupení se lidé naučili tančit tance „cocek“ a „kolo“. Musím říct, že mně běhal mráz po zádech a takovou kolektivní radost z tance jsem neviděla ani na té nejpovedenější technopárty;))))



A dobrý nápad, podívejme se do Semtex stanu, který byl vyhraněn různým podobám elektronické hudby a hiphopu. Koncert zrovna končili Moimir Papalescu & The Nihilists, ale jelikož ve stanu bylo minimálně 100 stupňů, unavená partička toho měla plné kecky a přídavek už nedala. Oproti vzduchu ve stanu, pro mě bylo venkovní vedro osvěžením. Táhlo mě to však ještě do jednoho stanu „Tatra banka arény“ a to na českou kapelu Khoiba. Úchvatný hlas zpěvačky mě lákal zůstat, ale ohromné vedro a vydýchaný vzduch mě přece jen vyhnaly do podvečerní Pohody. To už na hlavní Bažant stage řádila hiphopová banda Wu Tang Clan z USA. Obrovský dav lidí a hlavně první lajny byly úplně v transu, ale já z hiphopu fandím jen Snoopovi;), takže jsem se odebrala do stanu, kde se hrála hudba mé krevní skupiny: techno. Adam Beyer hrál lehce minimalově, ale zajímavě. Už se na toho sympaťáka těším na Hradhouse. Dave Clarka jsem bohužel nestihla, páč jsem řádila na Orange stage na druhém vystoupení Bobana i Marko Markovič orkestar dohromady s Frank London´s Klezmer brass z USA. Když kapely zahráli hity z filmů Emira Kusturici, mnohý pařmen včetně mě málem vyletěl z kůže:))



Ale šup zpět do Semtex Stage. Toky a Loktibrada dle mého názoru zahráli svůj životní set a Radial live byla prostě bomba! Doporučení českým promotérům: DOVÉZT do ČR!!! Nevozte předražené DJ´s, kteří mají svou největší slávu za sebou a spíše zklamou, ale kupříkladu tyto dva sympaťáky z Holandska, kteří ze svých mašinek kouzlili krásné a neotřelé zvuky. Zaujali mě také stylem mixování, které v jednu chvíli lákalo k zasnění a v další k divokému paření. Celou noc v Semtex stanu hodnotím jako velice nadprůměrný techno mejdan. Super zážitky akorát kazili zpocení vykalenci, kteří házeli rukama hlava nehlava a absolutně nebrali ohled na nás „klidnější a méně vykalené“. Největším hudebním zážitkem páteční noci a troufám si říci i celé Pohody bylo vystoupení Junkie XL na hlavní Bažant stage pod otevřeným nebem. To co jsem zažila se nedá sdělit slovy! Nádherná mixovaná hudba, hvězdy nad hlavou, výborná nálada Dj z Anglie, který vtipně a pozitivně komunikoval z početným davem...Olalááá, co víc si přát...



Druhý den byl unavenější, celý den jsme posedávali, polehávali, napájeli se Kofolou, chladili se pod kropícími vozy, okukovali suvenýry, poslali pohled babičce (na Pohodě byla i pošta!), družili se se slovenskými bratry a sbírali energii na večerní vystoupení Basement Jaxx. Tato vtipná, bláznivá, divoká ale hlavně početná parta z Anglie předvedla strhující hudební i vizuální show. Až jsem chvílemi měla pocit, že se v té náloži rytmů i kostýmů poněkud ztrácím. Moji pozornost upoutaly silnější černošky, které svoji tloušťku vůbec neřešily a převlékaly se do komických oblečků. Kluky pro změnu upoutala černovlasá štíhlá kráska v latexovém oblečku a s bičíkem. Při jedné písni se na pódiu objevil člověk převlečený za gorilu, jindy se černošská zpěvačka oblékla do svatebních šatů:)) Prostě úlet! Po koncertě se nad Bažant stage vznášela pozitivní atmosféra... Bohužel bylo rázem po ní a radost vystřídalo zklamání, které si lidé v tu chvíli kolektivně prožili. Pořadatel oznámil, že Air bohužel nevystoupí:( Pánové z Francie sice dorazili, ale jejich dva kamiony napěchované technikou potkala bouračka v Maďarsku a nebylo možné koncert zrealizovat. Smůůůlaaaaaááá!!! Osobně jsem to necítila jako takovou tragédii, ale lidé, kteří přijeli výhradně na sobotní večer a konkrétně na Air, museli být dost zklamaní, ne-li naštvaní.



Přesunuli jsme se tedy do Semtex Staxe, kde sobotní noci vévodil drum&bass. Vystoupení Ed Rushe & Opticala bylo v plném proudu, pot také tekl plným proudem, takže všechno bylo jak má na správné „dramcové“ taškařici být. D´n´b guru´s vystřídal DJ Shadow, pro mě velké lákadlo. Začátek byl celkem v pohodě, klidná mixovaná hudba perfektně propojená se speciální projekcí byla zážitkem i pro oči. Ovšem pak nastoupil host Dj Shadowa, jakýsi Mc. Hudba „ztuctovatěla“ a já šla radši rychle na Orange stage, abych stihla Kononono No.1. Jo, mít tak v zásobě ještě trochu energie, tak bych si zatancovala i na tuto tradiční hudbu z Konga...



Tak radši dobrou, ať máme sílu na nedělní cestu nazpět do ČR...