Report z DMA warm-up párty v Abatonu od Myclicka

Program? Patnáct mužů + jedna žena za gramofony, CD přehrávači a notebooky.

Že si nestihnu poslechnout všech šestnáct účinkujících, to jsem věděl v ten pátek 26. ledna naprosto přesně. Přeci jen má člověk spoustu povinností a ty mu velmi snadno nedovolí, aby byl na několika místech současně. Škoda! Vždyť ti, kteří tu budou právě hrát své zakoupené či nastahované nosiče, mohou třeba jednou plnit kluby u nás i v zahraničí! Třeba... Kdo to ale může vědět? Do Abatonu, tam daleko na pražskou periferii, jsem dorazil dvě minuty po jedenácté hodině, krátce poté, co si mé kroky naposledy křuply v čerstvé bílé nadílce. Důkladně ohmatán a s rozepnutým batohem jsem nejdříve musel odložit ono množství oblečení, které jsem si sebou přinesl. Počet bund v té obrovské šatně přitom okamžitě naznačil, kolik že se nás v útrobách tohoto místa momentálně nachází. A jak to tedy s návštěvností v tuto hodinu vypadalo? No... Raději to popíši diplomaticky. :) Paní šatnářka spíše mrzla (díky i sem proudícímu studenému vzduchu zvenku), než aby se zahřívala trháním čísel a věšením svršků na věšáky! Krátce nato už jsem však uháněl vzhůru a raději bral schody po dvou, abych si mohl vychutnat alespoň posledních pár minut ze setu DJe Biscuita, který tento večer na hlavním pódiu otevřel...

Poslechni si breakbeat a drum'n'bass, vyber si noťas a hlasuj!

Tak bohužel! Line-up byl úzkostlivě dodržován a tak tu v záplavě reflektorů už deset minut po jedenácté kraloval DJ Jeytee, zatímco si můj oblíbenec právě uklízel sluchátka a vyvýšené pódium opouštěl. Inu je to opravdu jen moje chyba, přičemž zavděk teď mohu vzít pouze setem, který do Abatonu tohoto sympaťáka katapultoval... Druhý Jeytee to měl rád hodně zvesela a energicky, hemžilo se to tu vokály a s každou další minutou to pumpovalo jako o život. Škoda jen, že byla v tuto hodinu hladina zvuku spíše přiškrcována, než aby každý z tracků vynikl naplno. Na obou plazmových obrazovkách mezitím běhal do jeho hry krátký spot, upozorňující na hlasování v Dance Music Awards, proč se tedy nepodívat přes rameno těm, kteří tuto párty využili také k tomu, aby svým hrdinům a oblíbeným místům, kam se chodí bavit, přidali svůj hlas? A zatímco minulý pátek byli u mnoha kolonek Brňáci tak nějak rozpačití, Pražákům to tu na třech notebookách šlo hezky od ruky a navíc si troufnu odhadnout, že až na výjimky měli opravdu dobrý vkus! Hlasovací stánek sousedil přímo s druhým pódiem tohoto prostoru, pódiem, na němž se po hodince střídali milovníci zlámaných rytmů a tak tu byl po celou noc ke slyšení pouze breakbeat a drum´n´bass. Co se týče světelného parku, ten těm hrajícím kontakt s publikem příliš neusnadňoval. Kromě množství povinných bílých žárovek bezpečnostního osvětlení tu hrály prim červené a zelené bodovky, tedy žádná extra kulisa pro tuto hudební škatulku, kde je tma mnohdy tou nejlepší přítelkyní. Možná i proto zde ve špičce poletovala ve svém rozevlátém tanci pouhá desítka fandů tohoto stylu. Při pohledu na ně jsem musel ovšem konstatovat, že mnozí si z přesvíceného parketu nedělali vůbec nic a nechali se strhnout k divokému reji naprosto přirozeně a bez přemlouvání.

Slater vs. Ellaxis.

Ne přesně o půlnoci, ale s pár minutami zpoždění oproti plánu, se na stupínku hlavního pódia chopil striktně pouze CD přehrávačů DJ Slater. Také jeho set, který zaslal do avizované soutěže, byl příjemně osvěžující, avšak přeci jen odlišný od toho právě hraného: abatonského! Několikrát jsme nahlédli do stále plnějšího katalogu jeho vlastního vydavatelství Tribal Vision a tato mixovaná práce získala oproti vokálovějšímu předchůdci mnohem tranceovější nádech... V tuto pokročilou hodinu už se v prostoru hlavního sálu nacházelo zhruba sto, možná sto padesát rozvášněných tanečníků a atmosféra začínala pomalu houstnout. Zatímco se při koncertech dá ještě zvýšit kapacita sálu otevřením horního balkónu, v tomto případě to nebylo vůbec potřeba a tak zůstal tento prostor hermeticky uzavřen a schován za zelenými kovovými vraty. Těžko říci, kolik jsem v Abatonu nachodil kilometrů, nicméně byl to poměrně maratón. Nechtěl jsem už přijít ani o jednoho z vystupujících, kteří měli na svou vlastní prezentaci pouhou hodinku a tak to bylo hlavně o běhání nahoru, dolů a zase zpět a znova! Tam dole, tam v tuto hodinu řádila pro mě další z velkých neznámých - DJ Ellaxis. Jeho breakbeatová šedesátiminutovka byla prošpikována poměrně velkými hitovkami tohoto stylu, podal ji zábavně a okořenil i množstvím scratchů a jiných hrátek s mix pultem. Musím však podotknout, že mnohdy tato exhibice vyzněla spíše rušivým dojmem. Bohužel!

Tanečky ve vodě...

Dvacet minut po jedné nechal DJ Sweg poslední desku svého předchůdce dojet až do konce a rytmus automatického bubeníka zcela změnil svou charakteristiku. Došlo totiž ke střídání škatulek a pro Slávka tolik přirozený liquid funk okamžitě objal hrstku těch, kteří se na tomto menším parketu právě nacházeli. Ona "veselá" světla se k téhle veselé muzice konečně hodila, i když rytmus jim spíše překážel. :( Zhruba v půl druhé jsem však liquid funkovou oázu musel opustit a vystoupat opět o patro výše. Podle plánu tu totiž už dobrou půlhodinku měl lid abatonský bavit Roman Rai. A skutečně - ona zvednutá ruka ve vzduchu, kopírující údery bicího automatu do rytmu, ani tentokrát nechyběla a ti pod ním tu skotačili na 16 Bit Lolita´s i skladbu 1983 od Paolo Mojo v remixu Erica Prydze, navíc v jakémsi speciálním editu. Prydz tu zazářil ještě jednou coby remixér, tentokrát díky A Bit Patchy od Switch. Roman všechny ty nájezdy vygradoval, aby následně už v podřepu přidal opět pořádnou dávku basů, v publiku to poměrně žilo, když tu náhle... Ti vpředu tancovali s takovou vervou, až jim od bot stříkala voda! Co to? Tolik tajícího sněhu na podrážkách? Ne, to se sem jen z toalety prasklým potrubím valily litry (naštěstí) čiré tekutiny... I na takovouto havárii jsou ovšem v Abatonu připraveni a tak četa čtyř dam s vozíky začala okamžitě vytírat kamenný parket a povedlo se jim to skoro až do sucha! Ti tancechtiví tak opět získali to své "rezervované" místo a bavili se následně i na muziku od pokračujícího Locca.

Dva zásadní momenty večera ve stejném čase.

Dva hlavní vrcholy večera však na sebe ještě stále nechávaly čekat a oba jsem si užil až kolem třetí hodiny ranní... I přesto, že mi vyhovují spíše jemnější odrůdy drum´n´bassu, na Břeclaváka Sayka jsem zůstal stát s otevřenou pusou. Ten tedy svou vinylovou sbírku prožíval! On není jen DJ, on si ke své ostře kořeněné jízdě dělá také performanci. To vše za jeden honorář! Každou tu desku znal nazpaměť, ke každé se divoce klátil, rukama šermoval ve vzduchu, zakláněl se i předkláněl, zuřivě lomcoval se šavlemi mixážního pultu - zkrátka tohle byla pastva pro oči, při níž se vám úplně přirozeně roztáhne pusa od ucha k uchu. Věru zábavná exhibice a v tuto ranní hodinu i okamžité dobití baterek. Za vrchol večera na tom "rovném pódiu" považuji zase vystoupení projektu WeKi. Tak vyzrálý a inteligentní set, kde každý střípek téhle mozaiky navazoval zcela přesně ke svým sousedům z obou stran, už jsem dlouho neslyšel! Oba pánové tu k úplné dokonalosti své práce také často efektovali a hlavně servírovali zcela originální materiál, který není ke slyšení na každém rohu, ba ani v útrobách jakékoliv tančírny. Tohle byl zkrátka electro house s lidskou tváří a ta tvář ke všemu zářila a usmívala se, stejně jako tváře těch tancujících a na jejich hru reagujících...

Člověk neví, kam dřív skočit!

Krátce po čtvrté hodině se na pódiu poprvé objevil DJ Monotype a pro přechod do svého oblíbeného stylu zvolil překvapivě BTho remix slavné Bad Girl od DJ Rap. Zhruba po šesti minutách této předlouhé verze už se o své slovo přihlásil také diktát řádně rozvášněných bicích a zhruba padesátka zbývajících se tak pustila s energetickými zásobami do divokého tanečního reje. Světla i tentokrát byla zcela mimo mísu a spíše atmosféru kazila. Po třetí desce pustil zástupce bookingu Techno.cz za gramofony svou kolegyni Niku 77 a zřejmě nějak takto se tu k ránu prostřídávali. Těžko říci... Tou dobou už jsem bral totiž nohy na ramena a ještě se na chvilku zastavil dole, kde pár zbývajících bavil svým setem 2K. Pak už jen následovalo přebrodění se sněhovými závějemi, které mezitím, co jsem se tu bavil, matička příroda vyrobila. Byl to zvláštní pátek! Ten den jako by se jednotliví produkční klubů chtěli vytáhnout a bez nějaké masivní propagace si k sobě pozvali skutečnou domácí elitu. Ač nerad, oželel jsem tak Le Pneumatiq v XT3, Stephunk T. v Crossu, MIDI LIDI i Bruno Ferrari v Radosti FX. Zrovna party, které by si nějaký ten hlas za svou loňskou tvorbu zasloužily... Už teď se těším na výsledky!