U-prag rozdrtili Blamea

Zlatý hřeb totiž přišel už na Žižkově. Původně měli U-prag zahrát společně s dalšími zázračnými objevy poslední dekády Unity, jenže ti ze závažných důvodů nevystoupili. Škoda to byla, ovšem U-prag si připravili set nabušený energií až po víko.

Zvykl jsem si, že tahle kapela se obejde bez klasických bicích – první část pojmenování stylu drum´n´bass v jejich podání reprezentují jen malé perkuse "tak-akorát-mezi-kolena" (rozuměj darbuka a djembe) a podklady z laptopu. Dříve jsem to vnímal jako malé omezení, ale po pátečním koncertě beru zpět. Díky absenci velké bicí soustavy si Dan Petkevič a Honza Stiborek vyhrávají se svými bubínky podle vkusu. Základní tempo tak dochucují jednou odlehčeným orientem, podruhé zase surovějšími údery afrických šamanů. A záda jim navíc kryjí hutná kytara a baskytara. 

Kdesi nad nimi se pohyboval zpěvák Šimon Dvorský. Ten taneční "spodky" dobarvuje do melodických zpívánek a celá kapela najednou funguje jako velká mašina. Dvorskému navíc sekundoval i MC Skiver J. Ten už se s kapelou naplno sžil a jeho deklamace posouvá U-prag zase směrem k tanečnu. Dva vokály, které sice působí proti sobě, ale ve skladbách se bezchybně doplňují. Například když v přídavku předal štafetu Skiver J s nasazeným frázováním á la "gangsta old skůl" Dvorskému klouzajícímu po notové osnově vypsané elektrickou kytarou.

U-prag zahráli všechny své známé skladby, Reminder a Inner Voice vyzněly jako největší lahůdky. Z koncertu byla zřejmá jedna věc. Kapela od doby vydání svého prvního dema Nagano roste koncert od koncertu, mezi tóny skladeb se jí daří vklínit čím dál tím větší množství energie. A chlapci navíc znají recept na hity.

Po silném zážitku tak zanikl set DJe Howsky a jeho dvorního vokalisty Adrenalina (oba Le Pneumatiq). Bylo na čase přesunout se do Roxy. Ghonzales tady zrovna rozehrával poslední partii svého setu s Lin-dee. Jejich výkon nemůžu hodnotit. Ale když Linda začala popěvovat do Brooklynova With All My Heart, byl bych radši, kdyby mlčela.

To už ale Ghonzalesovi dýchal na záda Blame. Otěže převzal bez velkých formalit a pustil se do práce. Źádné složité vykroucení, Blame zakrsl na jump-upu. Je jasné, že po producentech nemůžeme chtít výkon bezchybného DJe, ale Conrad zacházel do plytkosti. Žádná gradace, předváděl krátké mixy, které přicházely vždycky až na poslední chvíli.

Reputaci si chtěl zachránit sedmi rewindy, ale tady nejsme ve Spojeném království. "Vrcholem" tak bylo, když nechal odehrát celé intro X-Ray a navrch ji zrewindoval. Tohle se nedělalo ani na přelomu let 2004 a 2005, když Sub Focusova pecka kralovala parketům.

Zmíněný moment do puntíku charakterizoval celý set. Nuda z mainstreamového šuplíku bez sebemenší inovace a originálního přístupu. Ve změti průměru potěšil Pendulí remix Voodoo People a Focusovo Airplane.

Kvalitní zážitek tak dotáhl ve svém bagu až Moravák Sayko. Do značně prořídlého davu pouštěl nejdřív dunivé pomalé breaky, aby je zrychloval až do minimalistických techstepových opusů. Jenže to bylo o půl páté ráno a únava byla silnější než těžkotonážní údery.

P.S. Zvuk byl v Roxy po velkém extempore s Atomic Hooligan v pořádku.