Romanův report ze Summer Of Love

Tím splněným snem, který si jeden z organizátorů Summer Of Love, Aleš Bleha, a odrostlejší clubbeři splnili, byl koncert legendy elektronické scény Kraftwerk. Při prvním zveřejněním této zprávy do médií byla celá řada lidí v šoku a možná tomu ani nevěřila. Jenže Kraftwerk vážně přijeli a na pódiu předvedli něco, co jsem do té doby znal pouze z obrázků zahraničních festivalů a vystoupení. Nejsem pamětník a Kraftwerk jsem poznal až s jejich skladbou Expo 2000. A přestože to byl už poněkud slabší hudební odvar jejich mnoha desítek let dlouhé kariéry, hodně mi přirostl k srdci. Stejně tak jejich soundtrack k Tour De France. Jak novější kousky z jejich tvorby, tak také ty starší zazněly ve stominutovém vystoupení, které bylo doslova pastvou pro uši a zraky. Světelný park na hlavním pódiu byl vypnutý a jediné, co zářilo do širého okolí, byla obří videoprojekce z dílny samotných Kraftwerk. Ta byla dokonalá jako jejich hudba sama. Computer World, Trans Europe Express, Autobahn, Radioaktivität, Music Non Stop, Vitamin, Aéro Dynamik, Elektro Kardiogramm a další. Pardubickým závodištěm se nesla historie pětatřiceti let. Bylo to skvělé a nikdy na tohle vystoupení nezapomenu. Dokonalý dárek k narozeninám.

Nejspíš, aby se pozitivní vyrovnalo s negativním, dvě další hvězdy v pořadí nedorazily. Proč a jak se dozvíte v PR přestřelce mezi manažery jednotlivých účinkujících a týmem SOL, která je zveřejněna na webu SOL nebo na techno.cz. Obzvlášť Tiga mě mrzí velmi. Opět jsem se nedočkal jeho electro zpívánek. I Spejbl to vzdal a do festivalového dění nedorazil. Náhrada Marco Zaffarano mě bohužel neuspokojila. Odehrál nestandardní set, aby lépe zapadl mezi líné electro ostatních účinkujících na main stage, ale nebylo to ono. Druhým absentérem byla ikona světového techna, Jeff Mills. Ačkoliv teď naštvu jistě řadu jeho fanoušků, tak Zombie Nation, to už byla hodně zajímavá náhrada. Po prvních minutách vystoupení sympatického Floriana Senftera bych to ještě netvrdil, ale pak se najednou cosi zlomilo a další desítky minut byly prostě skvělé. Přímo na pódiu kroutil sebe i čudlíky, loudil ze svých mašinek roztodivné zvuky a i když si lidi před sebou osvojoval poměrně zvolna, nakonec se mu to podařilo. A příště už budou všichni vědět, že Zombie Nation není jen hit Kernkraft 440, ale celá řada zajímavých acid-electro-techno tracků, které naživo zní báječně a zajímavě.

V ranných večerních hodinách festivalu jsem se už začínal bát, že nevystoupí ani Thomas Schumacher se svou zpěvačkou a ženou Caitlin a kámošem Stephanem. Dohromady tedy Elektrochemie. Více jak půlhodinové zpoždění jejich vystoupení mi dvakrát klidu nepřidávalo, ale nakonec se technické problémy vyřešily. Byl to úplně jiný koncert než loni. Tehdy byl z velké části postavený na hitovkách a došlo i na staré hity ještě sólového projektu Schumachera, Elektrochemie LK. Tentokrát se ale žádné hitovky nekonaly a trojice muzikantů dokonale předvedla, co to znamená Electro-pop. Línější beat, tajemné vokály Caitlin, minimalistická nálada. Pro paření samé nevhodné atributy, ale od toho v tu chvíli byly jiné stagee. Elektrochemie zářila. Shlédl jsem už tři jejich vystoupení a každé bylo naprosto jiné a zcela po právu nejlepší.

Kdo se po koncertě Kraftwerk vydal do modrého odéru stanu Global Station, neprohloupil. Tam na lidi čekala hodinka plná zdravé dávky úchylnosti a výborné muziky. Bizarní německá trojice Glamour To Kill si libuje v ortodoxních oblečkách a pekelné muzice. Za klávesami po stranách vyholený a v černé košili Helmut, u mikrofonu pokérovaný, v roztrhaném tričku a přesto elegantním bílém kabátu Antonio a s elektrickou kytarou, neméně "zajímavý" Luis. Prostě Glamour To Kill. Sado-maso-techno-rocková partička, která to na Summeru rozbalila neuvěřitelným způsobem. Hity jako Eisbar, Rock´n Roll Make Me Sexy, In Your Eyes nebo Shake dokázaly na parketu rozpoutat taneční peklo a byla to jedna z hodinek, které utekly na Summeru nejrychleji.

Nepochybně obdobně rychle utíkal čas trávený ve společnosti Adama Freelanda. Ten přišel do Besip stanu přerušit téměř desetihodinový maratón junglu a drum'n'bassu. Podařilo se mu to výtečně a to se mu jeho desky zatoulaly bůh ví kde. Adam to s lidmi prostě umí. Došlo i na jeho "herecké" vystoupení s lahví vodky a lahví obyčejné vody, došlo na skvělý breakbeat a došlo na vydařenou videoprojekci. Škoda, že stan nebyl více nafukovací. Mačkanice byla chvílemi nad moje síly. Možná i proto jsem následně dal za vděk houseové stagei. Nad hlavou stovky malých světýlek a před sebou Poizoma-X. Výborná kombinace. Málokdo si toho všiml a tak v době hraní tohoto Poláka zel parket prázdnotou. Zpočátku minimal house a potom čím dál tím více rozjetá atmosféra s elecro-houseovými deskami. Booka Shade a jejich Mandarine Girl byla v podání Poizoma-X vynikající. Pěkně si s ní pohrával a až jí pustil naplno mezi lidi, málem jsem vybouchl.

Sedm pódií je na jednoho člověka až moc. A proto jste možná vy našli v line-upu úplně jiné hudební bonbónky. Na stagei přátel Michaela Buriana vystoupila celá řada tranceových DJs, ale přiznám se, že klasický trance to byl až od příchodu Mila Morettiho (Martina Grednera, který začínal, jsem bohužel neslyšel). A jelikož mě ráno jiné povinnosti vyhnaly poměrně brzo domů, moc by mě zajímalo, jak si Roman Rai poradil s převzetím štafety po Adamu Sheridanovi. Jeho tempo bylo totiž poměrně vražedné. Na hard techno stagei to zpočátku vypadalo spíše jak na nějakou chvilku poezie, než na "hard techno", ale všechno se změnilo s příchodem Space DJz. Přiznám se, nevím jestli to byli oni, tak blízko jsem se nedostal, ale bylo mi to řečeno. A proč ty pochyby? Protože ve chvílích, kdy jsem se na této stagei pohyboval, hráli Jamie Bissmire a Ben Long zvlášť. A za další, ta muzika. To už nebyli ty staří dobří Space DJz, jaké jsem znal z kompilace The Last DJz On Earth. Oba skutečně dostáli názvu této stage a mastili lidem pro mě nic neříkající druh techna. Podobně mi vyrazila dech Ladida, ovšem tentokrát v tom příjemném slova smyslu. Namísto techno desek s sebou přivezla ty minimalové a to bylo panečku zvukové pošušňáníčko. Návštěvnost jejího setu nebyla zrovna přemrštěná, ale chce to asi jen zvyk. Tenhle druh minimalu můžu a Ladida si mě získala.

Krom hudební stránky s sebou letošní Summer přivezl velmi příjemné ceny nápojů a jídla (Semtex-35, Ice tea-32, hamburger-40, párek v rohlíku-20) a pestrý výběr obojího. Bohužel byly jen docela špatně rozmístěné stánky s pivem. Zpočátku jsem si myslel, že to jen někteří lidé chodí s klapkami na očích, ale když se i ve čtyři ráno mnoho jedinců marně snažilo nalézt stánek s tímto zlatavým mokem, možná jsem byl já tou výjimkou, kdo problém s nalezením těchto stánků neměl a to pivo ani nepiji. Organizační stránka festivalu mi přišla bezproblémová a většinou s ní měli problémy pouze "úplně najviac" návštěvníci, kteří se po půlnoci začali poměrně rychle množit. Já si ale nemám na co stěžovat. Kam mě mé hudební srdce táhlo, tam jsem se skvěle bavil. Stage, na kterých jsem pobýval, byly dobře ozvučeny a snad jen Time Out Beach Bar měl trochu problémy s doléháním zvuku z hlavní stagee. Jinak tahle písečná pláž, ehm stage, to bylo něco. Skvěle vymyšlený a taková dobrá příprava na Mácháč.

Kraftwerk (Summer) Of Love 2006 se povedl a mě nezbývá nic jiného, než se těšit na další ročník. A kdyby se nějak podařili ti New Order… přece nebudeme čekat dalších deset let :-)

+ Kraftwerk, Glamour To Kill, Elektrochemie a mnoho dalších
+ videoprojekce (Freeland, Kraftwerk)
+ festivalové ceny
+ Time Out Beach Bar

- Tiga, Jeff Mills (ale u mě jednoznačně Tiga)
- Některé stagee značně potichu a občas doléhající a odrážející se zvuk)