Report z Let It Roll od Ondřeje

Na Harfu jsem dorazil něco po deváté. I když pořadatelé zvali už na osmou, v tovární budově bylo jen několik desítek lidí, u vchodu položené plakáty k rozebrání, filtrové papírky s logem ostravské akce SOS Karolina a čerstvě rozjetá reggae scéna.

O několik minut později začala i hlavní drum´n´bassová stage. I když ostravský Inspiral X62 hrál první, hned od začátku servíroval tuhé beaty tvarované pro tohle industriální prostředí. Hned úvodní palba rozvibrovala všechny okýnka a v reprobednách vytvářela nepříjemné dunění. Musel ztlumit. Tvrdé pecky střídal s kráskami jako The Bassement Track od High Contrasta, na latinskou notečku zabrousil s Čivavou seňora Juana B. Místo si našly i hitovky We Want Your Soul v remixu Ed Rushe & Opticala nebo Freshova All That Jazz. Elvis Prezly a Majkl Džeksn vyřvával kdekdo. Další přesně mířená rána Out Of Space od Prodigy v dnb remixu. Track Mistra s velkým L Back To The Roots pustil Inspiral současně s rentgenovým zářením ze Sub Focusovy dílny. Přesně stejný tease předvedl v jednom ze svých loňských setů i velmistr Andy C.

Už po hodině Inspiralovy hry bylo znát, že systém není připraven optimálně. Vpředu to strašně dunělo, až se zvedal žaludek, podstřešní okýnka zase řinčela, až nebylo slyšet některé vokály. Poslední ránu zasadila Kontrola systému Ed Sola & Brockieho. Left speaker, right speaker sice ještě znělo dobře, ale když se skladba rozjela, objevila další slabiny. Bylo to zkrátka pěkně přepálené. Celý večer. Inspiral zakončil svůj povedený výběr VooDoo People remixed by Pendulum. Škoda jen, že ho neslyšelo víc lidí.

Po něm se za gramofony objevila Katcha. Hned od začátku o hodně ztlumila, aby bylo slyšet MCs Jacoba i Nu.Cího. Ti se pěkně předváděli, Jacob dav pěkně rozskákal, Nu.C zase zklidnil. Katchu nebylo moc vidět a popravdě řečeno ani slyšet.

Na vedlejší reggae scéně se zatím volila Dancehall Queen. Slečny se odvážně předváděly, dav pod pódiem se slušně zaplnil. Tady jsem vydržel až do nástupu Švýcara Impacta na drum´n´bassové stagei. Hned ze začátku zkosil slušně zaplněnou Harfu deskou Smack My Bitch Up v Sub Focusově remixu. Rychlé mixy, špatný zvuk, řinčení skla. Venku se zatím zajímavě zapálily sympatické slečny ze skupiny Tribo Fuego. Zahřály venkovní stage, kde už byla pořádná kosa.

Před jednou se vracím pod střechu, kde se Impact bootlegem Pump Friction loučí s upoceným davem. Vedle něj si už Roni Size otevírá laptop a Dynamite bouchá šampaňské. Přichází velká chvíle, RS & MCD zahajují své vystoupení. Dynamite nejdřív poděkoval Jacobovi a Impactovi, minutu pohovořil a rozjel slovní přestřelku s hudbou. Nejdřív to vypadalo na skvělou show, zvlášť když se Size neustále tak potutelně usmíval na lidi a Dynamite začal odříkávat intro Dirty Beats. Jenže po deseti minutách se celý tenhle kolotoč otočil v koloběh.

Size hrál skladby v celé délce od začátku do konce z notebooku, dvěma deskami s loopy si vypomáhal, když hledal v laptopu další skladbu. Moc nemíchal, nechal odehrát intro, odříkat Dynamitea a pouštěl. Bylo srandovní sledovat, jak MC gestikuloval směrem ke gramofonům, když ho Size nepustil ke slovu nebo zkrátil intro. Dynamite na něj hned pokřikoval a jasně ukazoval, kdo že to bude mrtvý muž. A pan Williams se jen smál a hledal touchpadem v notebooku další skladbu.

Jenže takovéhle hraní pěkně rychle omrzí. Místo a dost vzduchu bylo v zadní části Harfy, kde se pařilo pod videoprojekčními plachtami. Po 45 minutách najednou ticho. Ne, to nebyl nepovedený rewind. Systém zkrátka vypověděl. Za několik chvilek se sice rozjel, ale bylo slyšet jen Dynamitea a hudba pod ním šuměla. Tohle fakt dokáže unavit.

Na venkovním chill-outu jsem se probral, trochu zapařil na broken beat a mazal domů. Podle referencí se pak na hlavní scéně v davu praktikovalo něco á la Wichova skladba 1000 MCs s kolujícím mikrofonem, ale tohle už jsem bohužel neslyšel.

Roni Size & MC Dynamite předvedli skvělou show, to každopádně. Pobavili a bylo se i na co dívat. Roniho sice předchází pověst špatného DJe, ale čekal jsem víc, než jen divadélko pro oči a průměr do uší. A k tomu ještě vyloženě špatné ozvučení. Ale na druhou stranu, už jen vidět hvězdu jako Roni Size stojí za to.