Report z Vibrations od Myclicka

Málo času pro tolik hvězd na jednom místě...

Mít na jedné párty tolik zvučných jmen pohromadě, znamenalo pro organizátory tohoto hudebního potlachu, tedy agentury Next Level a Barometr, jediné - vymyslet line-up tak, aby se nějak o ten hrací čas exkluzivní hosté podělili a nehráli všichni najednou. To by se nám asi nelíbilo, že? :) Tak už jsem také dopředu věděl, že vzhledem ke svým pátečním povinnostem set Toma Middletona, který se měl o gramofony opřít už ve 22:20, nestihnu, i kdybych se rozkrájel nebo postavil na hlavu. Asi jako jednomu z mála mi stejně tak nevadila neúčast rakouského uskupení Bauchklang, kteří před časem zazářili v Akropoli. Také ty bych si totiž vzhledem k umístění v line-upu neužil. Na místo konání jsem dorazil až v půl dvanácté a předem očekával nejhorší. Hrozen padesátky lidí u pokladny však naznačoval, že narozdíl od klubových návyků udělali tentokrát všichni výjimku a zřejmě se v útrobách této architektonické nádhery právě baví. Sesterský tandem Janička/Hanička mě vybavil jednou z těch mnoha barevných pásek na ruku, které stále dokazují, jak moc jsme si všichni rovni, a s tímto nepříjemným cejchem jsem konečně mohl vyrazit do jámy lvové...

Chillout čili Čilichili Zone rovnocennou součástí párty.

Tak jak? Okopírovali organizátoři rozmístěním pódií podzimní TDK Time Warp, nebo to pojali po svém? B je správně a díky za ty dary! Osobně si nedovedu představit, že by třeba takový Rainer Trüby hrál na improvizovaném mini pódiu u pravých toalet s parketem (promiňte dlaždicemi) tak pro čtyřicet lidí, tedy v prostoru, který fungoval na "tédékáčku" jako třetí stage. Naopak! Chillout, nebo chcete-li Čilichili Zone, byl tentokrát brán jako rovnocenné místo pro zábavu těch, kteří milují právě loungeovou muziku, či si budou chtít po skotačení třeba také odpočinout. A vyřešeno to bylo opravdu náramně! Po celé středové místnosti, tedy přímo naproti hlavnímu vchodu, byl natažen červený koberec (jak také jinak - tady jste u Vodafone, přátelé), množství sedaček poskytovalo možnost k protažení bolavých těl, nechyběly dva dlouhé bary, ba ani projekční plátno. Po načerpání sil jste si pak mohli následně vybrat. Ti, co volí pravici, obdrží po pár krocích porci zlámaných beatů, levičáci mohli zase po absolvování zhruba stejné vzdálenosti vejít do ráje "rovinek", které jim byly servírovány v hlavním a logicky tom největším sále. Já jsem prozatím volil zlatý střed. Jednak zde bylo nejméně lidí ze všech tří hracích míst, takže do vás nikdo ostrými lokty nevrážel a tím druhým důvodem byla spanilá jízda Standy Zímy, jehož hudební klenoty zněly na tomto přepychovém aparátu mnohem lépe, než když je ve čtvrtek v práci posloucháte na dosluhujícím přehrávači prostřednictvím Radia 1... Jak bývá Standovým zvykem, jeho set byl postupně lepen ze všech možných stylových škatulek, aniž by snad jeden track vybočoval před tím druhým, vše do sebe zapadalo tak jako kostičky puzzle a jednalo se o hodně oduševnělou a skoro až omamující náplň. Odezvou byly pouhé tři tanečky od těch, kteří se také zastavili, nicméně spokojené podupávání těch sedících naznačovalo, že oni se také baví, jen je noc ještě příliš dlouhá.

Máte žízeň? A nechcete se raději nechat ostříhat?

Cítil jsem se vyprahle, vzhůru tedy na bar! "No jo, ale na který? Tamhle na tom sedm řad marně čekajících, na tom protějším o řadu méně. Zkusíme to tedy jinde!" Opustil jsem chillout, kterému dominovala obrovitá bílá koule a vydal jsem se vstříc zlomeninám. Mám samozřejmě na mysli ty hudební nikoli úrazy. :) Koogi překvapil na celé čáře... Zatímco za normálních okolností přikládá poměrně pod kotel a dokáže vystrašit i toho největšího bubáka v temném lese, tady se pro "dvouesemeskový dav" poměrně rozněžnil a představil se v té zpívánkovější podobě. V okamžiku, kdy na gramofon položil osvědčené Kosheen, přál bych vám vidět pohled na všechny ty ve tvářích spokojené a do rytmu se vlnící postavy. Kontakt mezi hrajícím a tancujícím byl navázán k oboustranné spokojenosti. "Ale co jsem to vlastně chtěl? Už vím, pití! No jo, ale kde?" Situace je všude stejná. Proboha! Hlavně, že se tu ale člověk může dát zadarmo ostříhat, že? Sice se z něho stane vyschlá křížala, zato však s novým přelivem... První velké mínus, obzvlášť ve srovnání s již zmiňovanou akcí TDK Time Warp, kde byly občerstvovací stanice takřka na každém kroku! Nu, nakonec se místečko na baru po pár minutách čekání přeci jen našlo, vzhůru tedy do hlavního sálu, který by měl v tuto chvíli patřit Ericu Prydzovi. A skutečně - právě včas! Švédský rodák si pro své intro vybral track 123, který před časem vydal na své značce Pryda Friends společně s producentem Axwellem, a teď to tady žije a to tu není Mattoni! Každý, kdo má dvě ruce a dvě nohy tu poctivě přešlapuje zelí, téhle energické jízdě zdárně vypomáhá baterie světel, z nichž některé jsou k oslepnutí jako dělané a také elektroměry se musí točit jako o závod. Mezi lidmi navíc putují po oslizlé podlaze postavy na chůdách, až se člověku tají dech, co by se stalo, kdyby... Pětidenní pracovní cyklus se však s pokročilou hodinou na mě podepisuje, chce to nějaký alkoholový doping a pak hned vzhůru za Rainerem Trübym. Panebože, to je tedy brand! Vodafone si zařídil v kooperaci se Semtexem i vlastní energy drinky ve firemních barvách, vodku vám tu zase podají v plastovém kelímku, přičemž i ten musí mít alespoň logo našeho nového mobilního operátora! Následuje husí pochod ze sálu do sálu, z něhož si odnášíte pocit, že se sem musela nacpat celá Praha i s přilehlým okolím. Úplně nejlépe je tak přímo před pódiem v chilloutu...

To je pořád samý Rainer Trüby a člověk pak zapomene na High Contrasta! :)

Mnichovský host zatím na maličko (zejména ve výškách) předimenzovaném zvuku vůbec nikam nepospíchá a servíruje nám pouze z CDček neobyčejně hravou muziku. Jazzové variace, sem tam španělský vokál, dynamická basová linka je tu samozřejmostí, k tomu spousta živých zejména dechových nástrojů, tak by se dal shrnout v kostce mistrův aktuální DJský vkus. Je na něho fajn pohled! Žádné zběsilé mávání na lidi, žádné producírování pána s hvězdnými manýry, on ví přesně, co od toho setu chce, občas si zatleská do rytmu, jak jeho samotného zvuk z odposlechů baví a svou hrou okamžitě přilákává další a další tanečníky. Obrovskou radost mi udělal zařazením éterické a neustále se vyvíjející skladby Oggi, která pochází z alba Voom:Voom - Peng Peng, tedy společného počinu jeho parťáků z Rainer Trüby Trio s Peterem Kruderem. To už je zvuk opravdu zamilování hodný a já mistrovi propadám natolik, že se mi podařilo propásnout i vystoupení High Contrasta ve vedlejší místnosti, na něhož jsem se od Cosmic Tripu tolik těšil. Teď už jen pevně doufám, že si odpustil "Startovní zelenou" a já tak nepřišel o tuhle lahůdku na silném aparátu. Holt nemůžu být všude, to opravdu neumím... Ještě předtím, než vyrazím za Andy Catem z Groove Armady, měl bych si odskočit, aby se náhodou nestalo neštěstí. :) "Panečku, co to nevidí oko mé modravé?" Jak se dalo předpokládat, nedočkavá děvčata přišla na návštěvu také na naše toalety, tedy kolorit každé větší párty, nikoli překvapení. Holt, když se na záchod chce všem ve stejný okamžik, organizátor toho příliš udělat nemůže. Nicméně posila v podobě mobilních TOI-TOIek prý pomohla a u nich se fronty netvořily.

Předloni Groove Armada bez Andyho, letos Andy bez Groove Armady...

Ještě předtím, než mohl Andy položit přenosku na svou první desku, předcházela jeho vystoupení plánovaná performance, v níž se v záři reflektorů šplhalo po lanech, až se vám tajil dech, ale také se na vás ze stropu sneslo obrovské množství červených (jak také jinak) balónků a každý si s touhle nečekanou lavinou mohl poradit po svém. Stačilo hbité típnutí cigarety či šikovný skok a za bouřlivého praskotu bylo zhruba po minutě po balónkách. Myslím, že málokdo v sále tušil, co nám vlastně kolohnát z party Groove Armada předvede. Svůj set posílil o perkusistu a MC Madda a pak už se děly věci. Nejčastější replikou do mikrofonu bylo ono magické spojení "Groove Armada" a Andy během dvou hodin vytvořil ten nejbarevnější set, který jsem měl v poslední době možnost slyšet. Došlo třeba na stařičkou klasiku Strings Of Life v novém kabátku od Soul Central, ale také na notně energické pecky, že by i srdce technařů musela poskočit. Rozhodně nás milý Andy tedy nešetřil... To jsem si ještě naivně myslel, že jde hned po vystoupení Rainera Trübyho o stříbrný hřeb večera. Ovšem to, co předvedli vzápětí o kus vedle Scratch Perverts, Andyho snahu o nezapomenutelný večer pohřbilo někam hluboko pod zem. Představte si tři DJe, šest gramofonů, a aby se neřeklo, ještě celebritu nejcelebritovanější, kterou je bezesporu Dynamite MC. Vzduchem se tak na nás během 10 minut hrnuly hned tří bootlegy od Prodigy včetně Out Of Space a Smack My Bitch Up, další hitovka střídala hitovku a vy jste je přitom kupodivu slyšeli znovu a rádi... Bylo to v tom jejich podání a díky množství zdvižených rukou kolem vás i hecování pána s mikrofonem. Něco takového a s takovou razancí jsem už dlouho nezažil. Atmosféra se tu dala ukrojit a tohle byla teprve ona zmiňovaná třešnička na dortu!

Nadupané finále...

S line-upem pro čtvrtou hodinu ranní mě organizátoři příliš nepotěšili. Když vám umístí na dvě pódia hned tři kamarády, které rozhodně chcete slyšet, je to hlavně o běhání sem a tam. Jak se mi před navázáním na hru Andyho Cata svěřil DJ Cubik, už dlouho prý neměl před hraním takovou trému. Ostatně není ani divu... Kdy si naposledy zahrál pro několik tisíc lidí v sále? O gramofony a CD playery se Kuba přetahoval s DJem Tvyksem a klobouk dolů. Takto energicky v půl páté ráno? Vzduchem vstříc tanečníkům letěly takové pecky jako bootleg staré Theme From S-Express od S´Express či stále neohratelní Soulwax, mě už však síly opouštěly a tak jsem se šel uklidnit zpět do chilloutu, kde po DJských setech norských Butti 49 stále ještě početný dav bavil Plzeňák Diome. Největší úspěch tu měl Louie Austen a Vašek dokázal, jak si je jistý také v chilloutovém prostředí a jaké lahůdky si umí připravit pro ranní rozjímání... Natahující se zima mě však v pět hodin ráno sama vyslala do hajan a řeknu vám, že když vás hřeje celý večer u srdíčka, opravdu se vám do těch pár stupňů kolem nuly nechce ani náhodou. :(

Závěrem bych se chtěl omluvit vám všem, kteří jste si přišli se mnou na tuhle akci popovídat. Není nic horšího, než dorazit pozdě na párty a trávit ji následně SMSkováním na všechny strany, abyste se s dotyčným sešli, či když se někdo vedle vás snaží hudbu, kterou máte tolik rádi, ještě překřikovat. A já se přiznám, že kvůli té muzice, byť byla jen za dvě SMS, jsem byl na Vibrations především... Pokecáme jindy a třeba u kafe, slibuju!