CLANEK
Hudební recenze: Above & Beyond - Tri-State
Grant, Siljamäki a McGuinness. To jsou Above & Beyond. Ještě dřív, než začalo nové tisíciletí, nám tihle pánové servírovali do sluchových orgánů jejich vizi nové vlny tranceu. Kupodivu právě oni tak trochu vyčnívali svojí produkcí nad všechny ty mnohem uznávanější ikony tohoto tanečního žánru. Začátkem března definitivně zpečetili svoje hudební myšlenky albem Tri-State, kterým se snad pokusí udělat něco s tou stojatou vodou, která pokrývá ještě před několika lety tolik se rozvíjející taneční styl.
Above & Beyond vystoupí 31. 3. v Brně v rámci festivalu Vibrations.
Přiznám se, že do poslechu tohoto alba jsem šel se značnou nedůvěrou. Od doby, kdy hrál trance u mě prim, uplynulo mnoho let, přičemž tento styl se defacto nezměnil. Tedy hudebně. Jediné, co se změnilo, je přístup lidí a DJs, kteří z něho udělali otloukánka taneční scény a krále diskoték. Rád bych tvrdil, že neprávem, ale když se podívám na poslední produkci současných idolů tohoto stylu, tak to, kde se teď nachází, je zcela právem.
Je s podivem, kolika lidem tento stav nevadí, ba co víc, považují to za vrchol toho, kam se trance jako takový dostal. Já ale raději oprašuji staré desky z poloviny devadesátých let, kdy trance byl přeci jen někde úplně jinde a podle mě tam, kde si zasloužil být. Nicméně nové album trojice Above & Beyond mi do žil vlilo jakousi naději, že by to s nejemotivnějším elektronickým a hlavně tanečním stylem nemuselo být až zase tak zlé. Tiësto, Dyk, Buuren a další mi v posledních letech myšlenku na zmrtvýchvstání tranceu slušně pohřbili do nevědomí, ale po poslechu alba Tri-State mám sto chutí si s touhle tezí zase začít pohrávat. Vždyť proč by se nemohlo začít blýskat na lepší časy? Spousta hudebních stylů zažila své pády a návraty a i když je teď trance masově asi nejvyhledávanějším a nejoblíbenějším stylem na světě, přesto by si návrat, alespoň co se týče kvality, zasloužil. Možná jsou Above & Beyond jednou z prvních vlaštovek. Jen aby je časem nepostihla ptačí chřipka...
Na desce Tri-State najdete 13 tracků včetně dvou posledních singlů Air For Life a Alone Tonight, co vyšly také samostatně na vinylu. Jejich dva starší hity Far From In Love a No One No Earth na této desce nehledejte. Hned v úvodu se rozezní tolik typické intro pro tento druh hudby. Titulní skladba Tri-State se však tak trochu vymyká klasickým, několik chvil trvajícím intrům. Zaprvé je delší a za druhé se odpoutala od zažitých klišé a už nudných variací na to samé stále dokolečka. Z Intra se tak stal regulérní track, který má navíc hodně co nabídnout: slušnou atmosféru, romantický klavír a velkou pohodu před očekávaným tanečním třeskem. Ten měl s největší pravděpodobností přijít se skladbou Stealing Time, ale žádné boom se nekonalo. Je to spíš línější skladba, k detailnímu poslechu poměrně nudná, ale zachraňuje jí zdařilý mužský vokál Richarda Bedforda, který se svým hlasem na tomto albu promluví, nebo spíš prozpívá ještě tři další skladby.
World On Fire hned ze začátku zaujme podmanivým progresivním beatem. Také ústřední melodie je lepší než v případě předchozího tracku. Bohužel je ale omáčka okolo složena z velmi neoriginálních zvuků, které se trancem mihotají už nějaký ten rok. Air For Life s přispěním Andyho Moora už ani není klasický trance. Což ale není na škodu. Tento popovější kousek, kterému sluší označení euro-trance, má své kouzlo, kterému ale na kráse pro změnu ubírá vokál Carrie Skip. Jestli vám tenhle track nepřipomněl Enyu v tanečním hávu, pak bude chyba nejspíše na vašem přijímači. Škoda toho vypočítavého vokálu. Jinak je to pohodová, i když více radiová, než klubová věc.
Pátá Can´t Sleep začíná opět hutným spodkem. Nechci se opakovat, ale něco tomu stále chybí. Dost možná to, že podobných skladeb s čistým a sladkým vokálem (v tomto případě Ashley Tomberlin), hutnými spodky a nic moc zvuky, je v této branži přeci jen příliš. To skladba Hope je o něčem jiném. Nejspíš v tom hraje i fakt, že jde o kratší skladbu a ty mají prozatím na tomto albu výhodu. Nenásilný, ne příliš dlouhý uplifting, který neurazí. Tudy by mohla vést cesta. V dalším tracku Liquid Love jsem se opět těšil na vokál Richarda Bedforda, ale buď je to nevhodnou skladbou anebo nevhodnou aranží, ale v tomto tracku mě jeho projev zklamal. Ani fakt, že jde opět o muziku na hranici mezi tranceem a popem, ji nezachrání a řadí tu skladbu spíše mezi slabší průměr. 
Po krátkém předělu In The Past, kterým ještě doznívá předešlý track, následuje další song Alone Tonight s Richardovým hlasem. Tak jako na houpačce jste chvíli dole a chvíli zas nahoře, tak i tento track mě opět dostal do příjemných pocitů. Slušně odvedená tranceová práce. Odpočinout od pravidelného a neutichajícího beatu by vám měl pomoct track Good For Me s vokálem Zoe Johnston, který se tentokrát povedl. Tento ultra chill-outový track, zcela bez beatu, vás dostane do jiných dimenzí a kdyby tu byly přítomny i trošku lepší a neotřelejší zvuky či melodie, byl by to i ultra dobrý track. Poslední skladba s vokálem Richarda Bedforda, All I Care, nepřináší pro změnu zase žádné velké vzrušení, zato Indonesia by vás mohla potěšit. Breaktrance mi dělá dobře a Above & Beyond se s líbeznými melodiemi, podpořenými zlomenými rytmy, vypořádali vcelku slušně. Na poměry tohoto alba jde o nadprůměrnou skladbu. I závěrečná Home s hlasem Hannah Thomas je na poměry této desky hodně slušně odvedenou prací. Ani v tomto případě nejde o trance, jako spíše o klidný chill-outový track.
Ne, tohle album nepatří mezi vrcholy taneční scény tohoto roku. Ale když se omezím pouze na trance a to pouze na trance, který teď hýbe světem, tak v porovnání s posledními alby současných mega hvězd tohoto žánru, zní deska Tri-State jako nesmělý krůček k lepším tranceovým zítřkům. Doufám, že mi dá za pravdu i první vystoupení tohoto projektu v Česku, 31. března v Brně na party Vibrations.
Hodnocení: 65%
Above & Beyond - Tri-State
formát: CD
čas: 74:47
label: Anjunabeats
kat.č.: ANJCD-004
info: www.aboveandbeyond.nu, www.anjunabeats.com