Report z Plump DJs v Abatonu od Myclicka

Změny a mlha aneb pořád se něco děje a na zakrnění nezbývá čas!

Nejdříve jsme si měli Plump DJs užít v klubu Roxy, z důvodu nedostatečně silného zvuku (jsem poměrně překvapen, že klub Roxy nevydal k tomuto nařčení ze strany promotéra žádnou tiskovou zprávu) však byla akce pod taktovkou Smart Entertainment přeložena z centra na okraj Prahy a až do poslední chvíle zastřena rouškou mlhy. No schválně - věděli jste z letáků či tiskových zpráv, kdo že na ní vlastně kromě hlavních účinkujících bude hrát? Skoro to vypadalo na one man (promiňte two men show) či párty All Night Long. Jenže kdo by pak exkluzivní pány za takový výkon zaplatil, že? Tři minuty po desáté večer se kromě mě hrnul do Abatonu s taškou desek a bubínkem v podpaždí Josef Sedloň a tak byly v tu chvíli jasné hned dvě věci. Úlohu předskakujícího vzal na sebe on a nepůjde jen o pouhou pouštěčinu, nýbrž se role asistenta chopil také jeho dvorní bubeník Car-L. Lístek do šatny s číslem 26 dával najevo, jak moc je zatím prostor Abatonu přeplněn a spodní stage díky koridoru z drátěných konstrukcí a černých plachet posloužila jen coby průchozí chodba do mezipatra s barem a k hlavnímu pódiu. Od prvních okamžiků tedy poměrně výmluvná zpráva o tom, jak velká návštěvnost je pro tento večer zhruba očekávána. Těžko říci, zda měl těch pár minut po desáté Josef ubaleno, rozhodně už měl však rozbaleno... Podělit se s námi o svou zásobu muziky však nemohl. Chyběl totiž zvukař! :( Nedočkavý Josef to po pár minutách vzdal, pustil první placku (zatím na odposlechy), přiběhl na zvukařské stanoviště a obsloužil se sám. To mělo sice za následek, že ušní ordinace málem získaly nové klienty, ale opravdu to zabralo - zvukař byl náhle nalezen mezi živými! Takhle se na ně musí. :)

I Breakbeat Conference umí být rovná jako pravítko...

Chvíli se ladilo a hrál se zvukový ping-pong se všemi čtyřmi stěnami, nakonec se našla optimální hladina a Josef se konečně mohl pochlubit. Chtěl bych říci vinyly, ale nemohu. Na programu dne byla i CDčka a ten poměr už byl možná 1:1. Co naplat - těžko se odolává pokušení nezahrát si živě dosud nevydaná proma, která jsou jinak ke slyšení v úterý mezi šestou a sedmou večer v pořadu Breakbeat Conference na Radiu 1... Chvilku se zvučil i mikrofon pro Car-La, ten se mezitím usadil kousek od DJského pultu a první polaskání tohoto čarovného nástroje okamžitě zvedlo příchozím hlavy a také se tu začaly rozjíždět nesmělé tanečky. Kdo by snad pana DJe nepoznal, ten si mohl ze dvou á čtyřek v projekci díky hbitým VJům přečíst, kterak se ten ctěný pán, jenž za gramci právě poskakuje, vlastně jmenuje. Projekční plátna byla v sále celkem čtyři. Dvě velká za hlavami vystupujících a dvě malá obdélníková těsně nad pódiem, která byla určena především pro tancující, aby měli pohled opravdu z té první ruky. Na nich se zatím lascivně otáčela dáma ve spodním prádle, zrovna tak ovšem do bodů rozkreslená hlava a oba VJové přitom neustále sršeli nápady a s citem sem v roztodivných barvách stříhali obrázek za obrázkem, animaci za animací a díky kameře i do rytmu se klátícího a tleskajícího Josefa. Oba VJs si tuhle párty také náležitě užívali a poskakovali na balkónu proti pódiu jako na trampolíně. Světelný park ovšem rovněž nezahálel a třeba do červena zalitá scéna byla téměř oslepující a přitom úžasně vábivá. Josef rozhodně překvapil! Kromě nalomené hry, kterou mu bubínkem ještě více rozlomil Car-L, to v jednu chvíli vypadalo, jako by se zařekl, že breakbeatu už bylo dost a on ho právě dnes pověsí na hřebík. Střihl si totiž také set poskládaný z rovných věcí a dobrou půlhodinu do lidí pálil tech-house i tribal s omamujícími plochami a hypnotickými zvuky a já jen smutně vzpomínal na něco, co už se nedá vrátit. Na ten překrásný zvuk, zelené lasery a červnovou oblohu s hvězdičkami nad hlavou a hektolitry čerstvého vzduchu k dispozici, zkrátka na staré dobré Open Air Fieldy. Ty vzpomínky z Josefovy hry se zkrátka samy s dávkou nostalgie draly na povrch...

Nic víc, nic míň - normální acidoretroelectrobreakbeat!

Bylo přesně deset minut po jedné, když se objevil na DJském stanovišti Andy Gardner, následován Lee Rousem. Okamžitě se dostavil vřískot publika (nutno podotknout, že už dlouho jsem na párty nezažil takto vnímavé a nadšené spolutanečníky) a oba se za Josefovými zády začali zabydlovat. O pět minut později také konečně nastalo vytoužené střídání stráží. Tak jakpak že nám pánové z velké rodiny Finger Lickin´navážou? Překvapení, očekávání, zbabělost nebo vychytralý plán? Ať tak nebo tak, CD player byl právě nekompromisně vypnut. Následoval ještě větší ryk, tleskání, pár vteřin ticha a pak to začalo! Jako první se DJského nádobíčka chopil Andy. Půjde o ping-pong či se budou ti dva, podobně jako jiné DJské tandemy, střídat třeba po půlhodince? Pokud byl u Josefa poměr CD vs. vinyl 1:1, Plump DJs sáhli po desce jen zcela výjimečně a kromě "Tisícovky" od Pioneeru hojně využívali i onu vymoženost značky Technics, která má talíř srovnatelný s tím gramofonovým. Tedy řeknu vám, čekal jsem ledacos, ale že ti dva budou hrát breakbeat říznutý aktuálními electro zvuky, na nichž si právě ulítává Německo, Belgie, Itálie a další a další destinace, to ani náhodou. I když... Stačí se podívat do některé z jejich TOP 10 a mezi breakbeatovými kolegy tu člověk najde i takové perličky jako pecky od 2 Many DJs. A konkrétně The Rub Off, která tu mimochodem zazněla, působí jako by se pánové před časem opravdu ve studiu setkali s kluky ze Soulwax.

Jedno velké divadlo a v něm dva sehraní herci.

Ti dva tu slepovali set plný pecek se starými hip-hopovými samply, osmdesátkovými rejstříky v nových kabátcích a po nějaké hodince si střihli i ukázkové, skoro až výukové, pásmo plné acidu, v němž by i ten nejžlutější citrón zezelenal závistí. Jejich vlastní Acid Hustle se tu stala úplným slabikářem. Šlo jim to zkrátka hezky od ruky a střídali se nepravidelně, vždy po kratší domluvě. Nepředváděli však pouhé mačkání tlačítek Start/Stop na gramofonech či CD přehrávačích - tohle byla show se vším všudy. Především byli dokonale sehraní a gestikulací reagovali na to, co se právě hrnulo vstříc tanečníkům. Ve vzduchu hráli společně na piáno, naprosto přesně mlátili do pomyslných bicích, na každou změnu upozorňovali, tohle bylo zkrátka divadélko pouze se dvěma alternujícími umělci. To, že hráli den předtím v londýnském Fabricu, by na nich člověk ani nepoznal, na všechny strany rozdávali úsměvy a bylo vidět, že oni se baví už jen tím, jak se baví samo publikum a jak tu jejich pódiovou hru přijímá. Klasický zákon akce a reakce tu fungoval opravdu výtečně! Navíc, když už měli pocit, že tanečníky malinko zadýchávají, nechali klidně dohrát track do konce, sáhli si jen tak ledabyle po zpívaném desetipalci, který by se dal označit s trochou nadsázky jako reggae s polámanou rytmikou, a o pár desítek BPM zjemnili. Set plný zábavy a rozpustilosti, tak by se dalo v kostce shrnout jejich vystoupení, které mělo s albem Eargasm či mixovanými dílky pár let zpátky opravdu pramálo společného.

Finálová jízda? Kaplick, Saku, Linda!

Pět minut po třetí hodině si s britskou návštěvou sluchátkového jacka vyměnil DJ Kaplick a čekal ho poměrně nelehký úkol - udržet ten rozparáděný dav, který celý horní sál Abatonu zaplnil, až do rána bílého. Na pódiu však neosiřel - kamarádskou ruku mu opět podal DJ Saku, s mikrofonem přispěchala zase MC Lindee a zábava tak mohla pokračovat. A to si pište, že pokračovala! Saku na sebe upozornil coby sběratel a fanda Prodigy hned dvakrát po sobě, když na gramofonu protočil stařičkou Charly z mnohem novějšího white labelu a následně také přelámanou Narayan. Lindee byla moc fajn v hlavním sále, kdy publikum snadno rozproudila k dalším výkonům. O patro níže už to bylo horší. Dva "zapomenuté odposlechy", které suplovaly druhou stage, přenášely zvuk z hlavního sálu a díky tomu, jak byla šavle s jejím hlasem vytažena na maximum, připomínal tady dole k posezení její výkon jakési zoufalé a notně přeřvané karaoke... Škoda. :( Kromě této drobnosti, kterou si mohli organizátoři hravě vychytat, zaslouží červenou kartu z celé párty snad jen tým barmanů. Že udělají chybu v počítání při speciální ceně energy drinku pro tento večer, se dá ještě pochopit a omluvit nedostatečným seznámením s aktuálním ceníkem. Ale objednávka 2x vodka + Red Bull, která ve finále vypadá tak, že vám pán na místě vyrobí bez mrknutí oka dvoje křídla, svědčí o značné neprofesionalitě. Když musel mistr barman nakonec křídla připnout někomu jinému, pomstil se alespoň podmírákem. :)

Byl to opravdu vydařený večírek a řeknu vám upřímně, že z tohohle rozjetého mejdanu, kde opravdu hřálo u srdíčka, se člověku v půl páté do té za nehty zalézající a hlavně nekonečné zimy s novými patnácti centimetry sněhu příliš nechtělo. Únava už však opět bila na poplach a v tom nejlepším se má prý přestat. Vyrazil jsem tedy na kutě a nechal si o těch dvou šikulech zdát...