REPORT
Report z Laya & Bushwacky od Romana
Britská producentsko-DJská dvojka Layo & Bushwacka znamená vždy trefu do černého. Dokázala to i páteční noc v Abatonu, kdy si tuto akci nenechal ujít nemalý počet tancechtivých kluberů. Jaká byla atmosféra, jak hráli hlavní protagonisté a mnoho dalšího se dozvíte v Romanově reportu.
Když jsem se v pátek odpoledne rozhodoval, zda vyrazit večer do Abatonu nebo ne, na pomyslných miskách vah mi stála zdravotní indispozice v opozici proti partě skvělých známých a ještě lepší hudbě. Ale co, zima bude ještě nějaký ten měsíc trvat a tak snažit se teď vyléčit z něčeho, co mne bude venku obklopovat ještě pěkně dlouho, nemělo asi smysl. Nakonec jsem vůbec nelitoval svého rozhodnutí a i když se to bude zdát jako předem zaplacená informace, tak mi věřte, že po party s Layo & Bushwackou jsou všechny mé zdravotní potíže ty tam.
Není obvyklé, aby hlavní hvězdy večera hrály více jak dvě, tři, natož pak více jak čtyři hodiny. Tentokrát tomu tak skutečně bylo a já si tedy šetřil své síly o něco déle a do Abatonu dorazil až v druhé polovině Lucasova hraní, který celý večer na hlavním pódiu otevíral. Při obchůzce zatím liduprázdného Abatonu, kde jsem nebyl pěkně dlouho, mi kromě Lucase dělali o patro níž společnost kluci z tech-house.cz a ještě o pár schodů níže pak DJ Blue a jeho kamarádi. Lidé do Abatonu stále proudili a bylo mi jasné, že za chvíli moc místa k sezení nebude, navíc ceny na barech přímo vybízely k utrácení našetřených úspor a následné konzumaci pití rozličných barev a chutí, takže nebylo nic příjemnějšího, než se usadit po stranách chill-outu do příjemných sedaček, poslouchat DJe a probrat život svých známých.
Ovšem jak lidé od vstupu do prostoru středního patra s tech-house.cz stageí přicházeli, tak zase rychle odcházeli směrem vzhůru k hlavní stagei. To mi dobře připomnělo zkontrolovat čas. Bylo jedenáct pryč a houseového Lucase vystřídal poněkud tvrdší, ale přesto úžasně melodický a svěží Tráva. Parket přebíral už v docela pohodovém stavu a kdo si chtěl najít příhodné místo na sety Laya & Bushwacky, pomalu si musel začít razit cestu, páč minutu co minutu to bylo horší. Co se týče samotného Trávy, jeho hraní bylo perfektní. Snad bude objektivní, když budu tvrdit, že Trávovo "zmrtvýchvstání" před rokem a něco nabírá stále na větších obrátkách a vůbec bych se nedivil, kdyby to dotáhl až na nejoblíbenějšího českého DJe. Přál bych mu to. Po celé dvě hodiny hrál energicky, nenudil, zařazoval i řadu vokálních tracků, které znamenitě doplňovaly monotónnější kousky. Ke konci si Tráva střihl i pro něj malinko neobvyklý track “Aftermath” od Pryda, který slýchávám většinou z rukou jeho parťáka Loutky a skvěle na něj navázal breakbeatovou verzí skladby “Enjoy The Silence” od Depeche Mode. To už se ale blížil čas konce jeho setu. Plný parket od začátku do konce rozhodně potvrzuje má slova, že Tráva je momentálně na dalším ze svých vrcholů kariéry. Podobných zážitků s ním mám z poslední doby hned několik.
Layo Paskin a Matthew Benjamin. Díky těmhle dvěma pánům přijela do Abatonu spousta lidí z širokého okolí Prahy, ale také z Moravy a určitě i ze Slezska. V jednu hodinu v noci se téměř všichni nacpali do prvního patra, do prostoru hlavní stage a na balkon, který byl kolem dokola. Jelikož jsem měl docela výhodnou pozici a rozhled přímo na DJe, tak jsem od sledování dění i na jiných stageích v Abatonu upustil a soustředil se hlavně na Bushwacku, který vystoupení rozjížděl. Pokud se nepletu, Layo přišel na řadu až snad po dvou hodinách, a pak už se oba dva střídali s většími frekvencemi. Jen škoda, že si pro naše publikum nepřipravili, alespoň ráno, chvíli společné hraní formou live předvedení svých alb. Na svém kontě už mají dvě, třetí se chystá co nevidět a určitě by to všichni ten večer ocenili. Ale stejně jako jsou hudebně rozmanitá jejich autorská alba, byl různorodý a pestrý jejich set. Více jak 4,5 hodiny bavit lidi i sebe je fakt úctyhodný výkon a oba dva pánové to hravě zvládli.
Nakonec jsem více jak ty čtyři hodiny v kuse nevydržel a taneční atmosféru z prvního patra jsem střídal spíše s poslechovým programem v suterénu. Kdykoliv jsem se však nahoru vrátil, pokaždé mě hudba v podání Laya a Matthewa překvapila. Chvílemi spíš house, chvíli zase o něco ostřejší beaty, jen breakbeatu mohli pánové zařadit o něco více. V tomhle mi ale dobře posloužil právě chill-outový prostor, kde osamocený Blue hrál hodně breakem podbarvených skladeb pro sebe a pár přihlížejících. Takže kdo přišel unavený z prvního patra, mohl si sednout, lehnout, kde se mu jen zachtělo. Tech-house.cz stage byla o něco plnější a vzduchem se v ní nesly temnější a ostřejší tech-houseové skladby.
Vydařená party ve všech směrem byla noc s Layou & Bushwackou, Trávou a dalšími. I když Abaton nepraskal ve švech, více lidí by asi nepobral, leda těch, co by je nelákal právě Layo s Buswhackou, protože parket před nimi byl plný tak akorát! Chvílemi až moc. Lidi vytvořili skvělou atmosféru a pozitivní na tom bylo, že byla čím dál lepší, čím déle party trvala, takže v pět ráno vás nečekal pohled do poloprázdného prostoru, ale do bezhlavého davu. Bezhlavého, protože všechny ruce byly nahoře. Speciální poklonu musím ještě vyslat na balkon v prvním patře, kde sídlili VJs, kteří se perfektně starali o bohatou videoprojekci. Zcela jasně patřila mezi nejlepších vizuální podívané, co jsem za poslední dobu zažil. Takže zase někdy příště na Layovi s Bushwackou, nebo Bushwackovi samotnému. Řekl bych, že příliš dlouho čekat muset nebudeme.