Report z Mácháče od FlyBoyEdy

Zatímco minulý ročník (svým způsobem) kultovního festivalu Mácháč pro mě i přes značnou nepřízeň počasí znamenal maximálně euforickou událost. Letošní tečka za festivalovým létem na mě působila jako hudebně nudná, duševně prázdná, organizačně trochu nezvládnutá a rozhodně spotřební záležitost.

Špatná navigace k areálu (pár cedulí v okolí by neuškodilo, spousta lidí bloudila) a neuvěřitelná fronta u vstupních turniketů (i když jste už dávno měli zakoupený lístek, stejně jste se museli mačkat a tlačit s několika dalšími spíše stovkami než desítkami nešťastníků v nepříjemně izolovaném vstupním koridoru, necelou hodinu pátečního večera jsme strávili právě tam a raději ani nechci domyslet, co by se dělo, kdyby v onom prostoru vznikl požár…) byly trochu zchlazujícím úvodem večírku. Některé bary stíhaly, jiné ne. Záchody byly klasicky odporné, ale s tím bohužel samotný promotér nezmůže nic, to už je spíš o lidech. Co se týče občerstvení, zdá se, že chlapci z United Music si velmi oblíbili klobásy, protože nic jiného k jídlu se chvíli po půlnoci snad ani zakoupit nedalo. Prostor areálu sice působil kapacitně přetíženě, ale nijak extrémně. Alespoň to v areálu pořádně žilo.

Co se týče muziky, pro mě osobně nuda, nuda a zase jenom nuda! Chápu, že PVD pro mnohé z nás představuje pořádnou dávku sentimentu, na druhou stranu mám pocit, že hudební vývoj tohoto pána se zastavil asi tak před osmi lety. Když to ale někoho baví, proč ne. Soudě dle reakcí nadšeného publika se PVD hodně líbil. Co jsem tak zaslechl u hlavního pódia, u Michaela Burianů to vypadalo na standardně profesionální výkon, techno krásku Luccu a spol. jsem si dobrovolně nechal ujít. Co jsem na festivalu Mácháč opravdu postrádal, byla možnost hudební alternativy. Někde hrály rychlejší tucky, jinde pomalejší, někde tvrdší, jinde více soft, ale pořád jen a jen tucky. Pořadatelé se nejspíš finančně vybombili na několika málo známých jménech, zbytek interpretů pak působil spíše do počtu. Pár dobrých beatů zaznělo v Durex stanu (Maradona Jazz vždycky potěší) a celkem v pohodě byla i Coca-Cola SW stage (Fake Sam, Little Loui, Viktořík & Vokáč atd.). Hudebně mě svojí pověstnou atmosférou asi nejvíce lákala Red Zone, ale copak jezdíme na festivaly stát dlouhé fronty? Já tedy rozhodně ne! Na Airta, Lumiéra a Javase jsem si tedy bohužel musel nechat zajít chuť.

Ale abych festivalu nekřivdil. Pořadatelé varovali, že se skutečně jedná o lehčí formu zábavy, a tak jsem věděl, do čeho jdu. Atmosféra festivalu jako celek pak byla paradoxně skvělá. Všude to blikalo, svítilo, tucalo, lidé se i přes chladné klima bavili, zvesela se devastovali a spousta z nich bude pravděpodobně považovat páteční mejdan na Mácháči za velmi povedenou akci. Možný důvod - hustotu drog však raději komentovat nebudu, to je totiž kapitola sama o sobě. Někomu se to letos evidentně líbilo, někomu ne, já měl v tomto směru smůlu. A když si tak čtu vyjádření členů www.rave.cz na téma Mácháč 2005, i přes jistou subjektivitu mých dojmů mám pocit, že jsme asi každý byli na jiném Mácháči. Tak snad příští rok…