REPORT
Jardova reportáž z festivalu Love Planet
Když před několika týdny vědci ohlásili objev desáté planety naší sluneční soustavy, asi netušili, že za pár týdnů se objeví planeta jedenáctá. Hustě zalidněná a multižánrová. Velká škoda, že byla k vidění pouze dva dny. Ano, řeč je o festivalu Love Planet, který ve dnech 12.-13. srpna 2005 okupoval pozemky nedaleko města Tábor.
Autor tohoto textu byl přítomen pouze druhý den (v sobotu), přesto si odvezl příjemných a hlavně překvapivých hudebních zážitků na několik měsíců dopředu. Tři vystoupení ale bude s neskrývaným nadšením zmiňovat pokaždé, zeptá-li se někdo právě na Love Planet: De-Phazz, Adam Freeland a Ralph Myerz & The Jack Herren Band.
Prvně zmiňovaní, němečtí De-Phazz, předvedli devadesátiminutové, uhlazené, do puntíku dokonalé, velmi hřejivé vystoupení. Sympatická vokalistka Pat Appleton hned úvodní skladbou "Mambo Craze" rozvlnila nejen své boky, ale také těla diváků. Na pódiu se střídala s vokalistou Karlem Friersonem, se kterým si několik písní zazpívala ve dvojici. Trombón, bicí, saxofon, kytary, dva vokalisté... Jazz, soul, latino, rhythm and blues, bossa nova... Všechno se to střídalo a mísilo v lahodný koktejl. Někdy trošku přesládlejší, pravda, ale nebyl by to život bez drobných radostí, ne? (De-Phazz svým vystoupením dali vzpomenout na jiné německé uskupení, a to Beanfield, kteří před několika měsíci rozsekali návštěvníky Divadla Archa.)
Adam Freeland, který vystoupil na Open Air Dance Stage byl něco "malinko" jiného než De-Phazz. Kdo čekal po technické stránce precizně provedený set, musel být zklamán. Freeland byl totiž dosti opilý, než aby hlídal beaty. Běhal po pódiu, válel se po zemi, podařilo se mu shodit mixážní pult, polít pivem stůl a gramce. Na pódiu mu zdatně alkoholově sekundoval dlouhovlasý zpěvák, kterého si Freeland přivezl z Británie. Asi po hodině různých pokusů zpívat do instrumentálních skladeb se tento zpěvák přestal pouštět na tenký led improvizace a pouze doprovázel vokály v pouštěných skladbách. Přesto všechno, nebo možná právě proto bylo jejich vystoupení úžasné. Freeland má rád kytárky, což je známo a celý set byl proto kytarovými rify hodně provázán. Mohli jste slyšet breakbeatové předělávky Smashing Pumpkins, Blur, AC-DC nebo Nirvany. A originál "Smells like teen spirit" dokáže divy i s tanečním publikem. Adam střídal Prodigy s Evil Nine, pustil do elektra laděné tracky a neodpustil si Daft Punk. Moc nemixoval, pouze se dobře bavil. A fungovalo to i na diváky. Prostě exhibice.
Velmi příjemným překvapením se stalo vystoupení Ralph Myerz & The Jack Herren Band. Vypadají jako Limp Bizkit křížení Sunshine a skládají muziku jako Royksopp křížení s Groove Armadou. Melodickým, elektronickým písničkám s častými samply ženských vokálů a pozitivní náladou, dokázali naživo vtisknout obrovskou energii. Bubeník a perkusionista neustále hecovali obecenstvo a Ralph "velký pupek" Myerz schovaný za mašinkami rozdával porce breaků, jazzy nálad a vlivů načerpaných ze 70. a 80. let minulého století.
Výše popsaná vystoupení patří k těm nejlepším. Ovšem nelze zapomenout ani na jiné umělce, kteří se v Táboře představili. Skvělé hodinové vystoupení předvedl Rodney P. S Mista Jamem za gramofony potěšil příznivce hiphopu s reggae kořeny. Je nutné také zmínit bezchybný set DJ Talla, který zahrál v Red Zone stanu (velká škoda, že se downtempové sety u nás netěší většímu diváckému zájmu). A nelze opomenout ani malou Stage blízko vchodu, kde se dva dny o housovou zábavu starala partička Bluesounddjs a jejich známí.
Bezchybně zorganizovaný festival s velkou nabídkou účinkujících. Taková byla Love Planet. Doufejme, že se na obzoru objeví i příští rok. A upozornění: při jejím hledání neotáčejte hlavy k obloze. Pokud ji budete moct spatřit, tak pravděpodobně někde na Zemi.
P.S. A snad nebude po ránu taková zima, jako letos.
