Report ze Slim Slamu od Radima

Na konci června se SSD přesunul z ostravského klubu Fabric, kde probíhá každé tři měsíce, do garáží na Výstavišti. Původně se uvažovalo o open-airu, ale klikyháky blesků, které se sem tam objevovaly na ztemnělé večerní obloze, když jsem se vezl tramvají do centra, řekly definitivní ne (obrazně myšleno).

V garážích bylo zpočátku překvapivě málo lidí na to, jak velká hvězda na SSD hrála. Andy C je nepochybně nejpopulárnější drum & bassový DJ na světě, takže jsem čekal i nějaké ty fandy z blízkého Slovenska a Polska. Zatímco Slováka jsem potkal jen jednoho (jmenoval se Stano a pořád chtěl jít na bar, tak jsem ho ráno vzal na hrad), při čekání na akreditaci jsem postával před lehce početnou skupinkou Poláků.

Maratón DJů: Žádná stávka nehrozila

Z Polska byl i DJ Protest. Ten večer vystupoval na vedlejší breakbeatové stagi v klubu Marley spolu s Kminem a Lautkem, ale doma hrává i drum & bass. Breaková stage se musela spokojit jen s minimálním osazenstvem, které navíc plynule opouštělo taneční plac a zase se tam vracelo. Nejspíš podle toho, co zrovna hrálo. Osobně mi nejvíce sedly tracky s těžkou basou a lehkým rytmem, kterých měl Kmin plný šuplík.

V místě hlavního dění DJs za gramci vyskakovali tak rychle jako Vetřelci na Ripleyovou. Po Therapistovi, který mě až u zastávky vítal Freshovou kytarovkovou hitovkou All That Jazz se objevil striktně neurofunkový, lahůdkový Yadel, následoval ho C-phone. Ten se patřičně postaral o to, aby zazněl George Bush v zbrusu novém tracku od Sub.d.visionz & No Money (Cash a Credit).

Těsně před hlavní hvězdou na to šli ještě nespoutaný Pixie z pražských Tele2Beatz a Phillip TBC. Filip se blýsknul svou DJskou technikou takřka hraničící s turntablismem, drum & bass kombinoval s hip hopem, překvapoval tekknem, které znovu lámal do drum & bassu (což je jeho oblíbený kousek). Největší vlnu nadšení u teď už pořádně hustého davu ale vyvolali klasici Prodigy a jejich Diesel Power z nesmrtelného alba Fat Of The Land.

Andy C: Standard, který milujeme

Andy C nastoupil ve velkem stylu. V kotli to vřelo, a i když garáže nemají žádné stěny a od okolního světa nás všechny dělil jen bytelný plot, i nějakých deset metrů od první řady byla cítit vlna dusna šířící se od natěšených tanečnic a tanečníků. A už to jelo! První pecka a první dva teasy – vynikající a tak trochu "pro pamětníky" Turbulence od Moving Fusion a znovu All That Jazz.

Andy sekal jednu desku za druhou a kolegové i kamarádi, kteří ho viděli poprvé, kroutili nevěřícně hlavami nad jeho maximálně úspornou a maximálně efektní technikou mixu. Víc než 40 minut trvalo, než se ozval první rewind (což je dobře)! Když jsem se podezřívavě ptal jednoho z pořadatelů, jestli Andyho "varovali", odpovědí bylo pokrčení ramen a věta ve smyslu: Většinou poznají sami, kdy až si můžou něco takového v Ostravě dovolit.

První polovina Andyho setu byla jednoznačně pestřejší a zajímavější. Druhá sklouzla čistě do hypnoticky monotónního nu school jump-upu. Ale lidi řádili až do posledního dechu a poslední sekundy. Když Andy C dohrál, nejdříve si všechny pořádně vyfotil. Pak vyrazil podávat ruce a postávat na společných fotkách s fanoušky.

Zásluhou nastupujícího InspiralaX62, který začal bootlegem Fade 2 Grey od Visage (remix Noisia!) jsem se chvíli cítil jako pod vánočním stromečkem. Potom už jsem vyrazil na hrad. To jsem ještě netušil, že mě čeká takhle obsáhlý esejový report. Inu: Milý deníčku, tím končí další kapitola z mého drum & bassového života a SSD je zase o krůček blíž tomu, aby se z té naší "legendy" stal opravdovou legendou.